S koncem roku přichází i volný čas, tedy ideální chvíle dohnat odkládané záležitosti, neboť mne Vánoce jako takové nechávají naprosto chladným, podobně jako narozeniny a další bezvýznamně významné události s povinnou a očekávanou účastí.
Vánoce jsou časem velké údržby akvária, to jest doba, kdy mám po roce čas vyčistit filtrační okruhy u akvárií a zasáhnout do biologické filtrace, kterou čeká očistec s propláchnutím médii, čištěním hadic a důkladnou údržbou veškeré techniky.
Letošní rekonstrukce podlahy šla ruku v ruce s čištěním akvarijní skříně, které jinak zůstává po celý rok skryto zraku bez objektivního důvodu zasahovat. Automatizace osvětlení, odzvdušnění reaktoru, dávkování plynného CO2 … to vše funguje samo od sebe bez objektivního důvodu zasahovat. Každý rok říkám, že alespoň jednou měsíčně vyženu prach a všudypřítomnou srst (správně, pracovna poskytuje prostor a zázemí vysoce výkonného psího bordeláře, čili o prach, srst, rozpárané hračky, … není nouze) vysavač s mopem se může po podlaze prohánět nonstop, přesto to stačit nebude. Letos je toho trochu méně, neboť proběhla rekonstrukce podlahu, tedy vše bylo rozebráno, přeneseno, vráceno a vyčištěno. Do filtrace, respektive biologické části filtrace, jsem ovšem nesáhl přesně rok a na baktériích to bylo znát, stejně tak na gumovém těsnění (viz galerie). Přesto, nic jiného než kolonie baktérií ve filtru nebylo, vlastně ani v reaktoru, ventilech a vůbec primárním okruhu filtrace. Zesnulý pan Mithofer (Profiplants) měl rozhodně pravdu v tom, že není důvod do biologické části vůbec sahat, stačí předfiltr s biomolitanem (na primárním okruhu používám předfiltrer Eheim se dvěma válci biomolitanu, protože kyblík HW-602 už by se mi do skříně nevešel). To co před lety prohlásil v kontextu filtrační košů, platí i dnes, stejně že ani propláchnutí tlakem médium (baktériím) neuškodí, nota bene se dvěma okruhy, které se čistí v různých intervalech a nějaké máchání v kýblu tak pozbývá smysl.
PocketBook Basic Lux mi sloužil po více než 8 let a konečně jsem se dokopal pořídit si novou čtečku. Odkládané, protože od listopadu jsem se ke čtení prakticky nedostal a výběr náhrady jsem si nechal právě na Vánoce, kdy budu mít čas si vyzkoušet a vybrat. Jaké vlastnosti by měla moje čtečka mít? Tak především nejvíce toho přečtu v okamžiku, kdy se mi připomene Stillova nemoc. Volně přeloženo, čtečka musí mít integrované tlačítka a samozřejmě pouzdro sloužící jako stojánek. Hmotnost a tvar v okamžiku pozbývá smysl, protože v tom čase neudržím v ruce vlastně nic a musím mít tedy čtečku opřenou na polohovací poličce. Těžko se vysvětluje, jak omezující, bolestivé a únavné jsou jakékoliv pohyby. V bezproblémovém období je mi to zase jedno, protože si sednu do křesla s tradiční velkou a těžkou papírovou knihou.
Píše se konec roku 2025 s bohatou nabídkou a přesto jsem si vybral starší model PocketBook 700 Era, který už je na trhu nějaký ten pátek a přesto si drží svou cenovku. Upřímně, o cenu vlastně vůbec nešlo, nicméně ze všech vyzkoušených mi vyšel na seznamu vlastností vlastně nejlépe. Ano, dost jsem váhal, zda nesáhnout po Kindle či Kobo. Nejvíce jsem váhal u panelu, protože mi trošku vadila logika a řízení automatického nastavování jasu, které se nepovedlo a spolehlivější je nastavit si jas ručně. Zní to divně, ale nevadí mi to tolik, jako průběžné a nepřesné přenastavování u konkurenčního Kobo. S pouzdrem bych Kindle odpustil kluzká záda, nicméně rušivý „ghosting“ s každým otočením listu nikoliv. Nepotěšilo ani omezující nastavení a skutečnost, že Amazon se s tím nepáře.
Svou roli sehrál určitě i zvyk. Zda byla moje volba dobrá či špatná ukáže až čas, za tu krátkou chvilku nemám nic co bych vytknul, protože o nedostatcích jsem věděl ještě před zaplacením. Nechtěl jsem ani větší, nebo menší, barevnou, stylus … zkrátka si vystačím se základními funkcemi, které má dnes každá čtečka, proto nehodnotím ani předčítání, nebo specialitu Kobo, kde to funguje jen se zakoupenými knihami v jejich obchodě.
Před časem jsem tu psal o Microsoftu a jeho politice nacpat nepoužitelný Copilot všude, čímž mně tak nadzvedl, že jsem pro soukromé použití zmizel ke konkurenci. Smířil jsem se s tím, že Microsoft Office zkrátka nenahradím a zabralo mi dost času se přizpůsobit (funkce, nástroje, skriptování, …) na Libre Office, protože další nejsou. Krabicové a starší verze nejsou budoucnost, dříve či později to tam nacpou a ptát se nebudou. Na druhou stranu, doma pro své osobní použití si zase tolik nepotřebuji hrát s GP, nebo Sharepoint apod. Oprášení účtu na Dropbox mi vlilo naději, že nemusím věšet hlavu se stupidním (ne, prostě nechápu toho debila, co tohle vymyslel a prosadil jako hlavní a jediné řešení) prohlížečem, tedy Google i Proton se mohou jít vycpat a současně nemusím rozjíždět vlastní řešení. Placené 2TB úplně stačí, cena ještě přijatelná a nemusím řešit nic (mj. umí i Pocketbook), čili ani tady nejsou nějaké překážky (Android, FreeBSD, Linux i Windows). Jediné co mě trochu mrzí absence pokročilejší podpory Yubikey. Client pro Windows pokládám za neskutečně otravný, stejně jako posílání „tipů“ do mailu a chce to zredukovat otravnost i řazení fotek, které je občas dobrodružné.
Abych to shrnul, Microsoft jsem prakticky vytěsnil na roli operačního systému a o jakékoliv další služby nestojím.
Na volný čas se váže chuť provést změny nedokonalostí, vyřešit nedostatky a vůbec se zaměřit na výměnu opotřebeného a dosluhujícího, nebo naopak konečně uklidit ten nepořádek v kabelech apod. Letos jsem to měl usnadněné, protože po rekonstrukci pracovny přišel nový stůl, kabelové lišty a jediné co zůstalo, byl ten chaos po kabelech, připojených periférií apod.
Oblíbenou značkou monitorů zůstává Eizo s BenQ, které vydrží plnit svou funkci dlouhé předlouhé roky, mnohdy téměř 20 let, což je případ i sekundárního monitoru (říjen 2007). Dosloužil, respektive podsvícení dávalo najevo, že nejlepší roky patří do dávné historie, po probuzení potřeboval vypnout a zapnout, aby chytil signál. Nový monitor nesmí používat PWM řízení jasu (citlivé oči, které nesnesou ani 400Hz a více), plně polohovatelný (PIVOT), mechanické tlačítka ovládání a v neposlední řadě USB hub, do kterého zkrotím roky střádaný chaos a zbavím se tak všech tří hubu na stole, včetně kabelů. S hraním příliš nepočítám, na to moje Anno, WoW, … a nebyl důvod uvažovat o herním monitoru. Vlastně dedikovanou grafickou kartu ignoruji od doby prvních APU Kaveri A10-7850k po aktuální Ryzen5 8600G.
Rozměry, funkce i vlastnosti pevně dány, zbývalo vybrat si rozlišení a typ použitého panelu. Buldr jen velice nerad mění své osvědčené a když už mění, tak si musí pečlivě vybrat, vyzkoušet a nikdy nic nevrací (tedy nekupuje zajíce v pytli a neposílá to zpátky, i když by mohl). Vybrat si z omezeného množství vystavených panelů omezuje, avšak u velkých obchodů je nabídka poněkud pestřejší a umí předvést i jinak nevystavený panel. K monitoru si musím sednout, nevyhovující se projeví na očích takřka okamžitě a na řadu přichází seznam vlastností s vůlí kompromisu. Nejtěžší volbou bylo rozlišení – sáhnout po 4k (150 %), nebo raději konzervativní QHD, které té 27“ sedne jak prdel na hrnec? Dlouhé váhání, kdy jsem měl oba modely prakticky vedle sebe. Že mi to bude rozbíjet pozici otevřených oken (to je prostě Windows), změním-li spuštěním např.: WoW (1080p), bylo počítáno předem, ostatně to se stane i s QHD a při měřítku 150 %, které je tak nějak příjemné a komfortní, mi nakonec vyšlo o kočičí chlup lépe právě 4k. Abych to upřesnil, variantu 4k měli skladem (tedy rovnu odnést), na QHD bych si musel počkat až po svátcích. I dostupnost se lehce promítla do konečné volby.
Jaký vlastně Asus VA27UCPS Business vlastně je? Balení a jeho obsah asi nemá smysl řešit, jen bych přidal na krabici madlo, za které ten panel půjde chytit pohodlněji, ale to už je detail. Druhou věcí je usazení stojanu, raději bych viděl šroub k zajištění, než prosté nasunutí nástavce (v základně šroub je). Trošku mě zaskočil horní rámeček(osvětlení BenQ na monitor), kde se mi po vybalení zdál až nechutně tenký, že jsem si v duchu nadával „tos nedomyslel“, ale nakonec jde o takový trik, protože ve finále ten rámeček je dostatečně velký i pro osvětlení, nebo kameru.
Jen to zkrátka po vybalení není tolik vidět, jako při používání a zkoušení. Už v obchodě se mi tak úplně nelíbilo tlačítko v zadní části panelu, ale to je spíš o zvyku a jak často se (ne)používá. Nic se neklepe, i když je relativně lehký (cca 10 kg), stojan drží a provedení není co vytknout, stejně tak použitému IPS panelu, který v této třídě patří do lepšího průměru. Neurazí, ale ani neoslní a když k tomu připočtu další 2 roky záruky jako bonus s příjemnou cenou, nebyl důvod hledat dál. Teď už si musím jen zvyknout, tedy nejobtížnější část
Když jsem byl pro monitor, dost jsem přemýšlel zda si k tomu nevzít rovnou Google Pixel 10, nebo Samsung Galaxy S25/A56. Jediným a vlastně hlavním důvodem problesknutí myšlenky výměny telefonu tak zůstávají aktualizace, protože Motorola slibuje Android 16 několik měsíců, konec roku se blíží a aktualizace stále nepřišla. Co naplat, že telefon se povedl a vlastně ho nemám ani dva roky, nicméně laxní přístup k aktualizacím mi začíná čím dál více vadit. Konec roku je tu, Android 16 dávno přestal být žhavou novinkou a v Motorole stále spí. Dost možná výborný telefon nevydrží ani dva roky, což by bylo poprvé. Přístup k aktualizacím mi začíná čím dál více vadit, ačkoliv nejsem zastánce „nejnovější za každou cenu“, už je čas, aby se Motorola polepšila a dodala již plně odladěnou ROM postavenou na Android 16.