V doupěti se pokrytecké genderově vyvážené hyperkorektní žvásty nevynucují, nevyžadují a neočekávají.
Hodit držku ze schodů není problém, pravý loket je na tom zle, levé zápěstí o nic lépe a já zase pajdám jako chrobák. Kolena, kyčle a zatuhlý krk. Tak se nám to dneska sešlo tak krásně, že padnul oblíbený hrneček na kávu.
Tělo bolí nejen nemocí, svaly jsou nateklé, ale ještě se dotluču na schodech. Naštěstí jsem letěl čumákem napřed natloukl si lehce jen žebra 🙂
P.S.: Jo, začíná mě to srát, lepší se to, ale žádný zázrak rychlosti to opravdu není.
Stabilizace akvária po dlouhé nepřítomnosti ubíhá správnou cestou, antagonismus ustupuje a rostliny se velice pomalu vrací k normálnímu stavu, včetně projevů fotosyntézy s jemnými bublinkami kyslíku ve sloupci táhnoucího se od listu k hladině.
Denně akvárium sleduji, výhoda dlouhodobé nemoci spočítá v dostatku času a udržování se v klidové pozici, jak jen to jde. Obden provádím nejdůležitější testy parametrů vody ve snaze vybalancovat doplňkové hnojení chybějících prvků a samozřejmě sleduji i „druhořadé“ jako jsou dusičnany a amoniak. Druhořadé pouze pro tentokrát, samozřejmě že koncentrace N02 + NH4 zůstává zásadní a nezměřitelná, jinak by nastaly problémy pro veškerý život v akváriu.
Ustálil jsem se na kapkových testech Sera a JBL, protože mi přijdou nejspolehlivější a nejpřesnější, ačkoliv jako každý kapkový test, měření zůstane pouze hrubě orientační a každá šarže testu se trošku liší. Respektive jednou za čas nechám udělat laboratorní měření a získám tím přehled o přesnosti kapkových testů a tím získám více informací pro určení hladiny např.: draslíku apod. Hodí se si nechat udělat jednou za čas skutečné laboratorní měření, protože člověk získá velmi dobrou představu o hodnotách v akváriu a dokáže si lépe poradit při nenadálém problémy s tím či oním prvkem.
K čemu jsem se zatím nedokopal je použití tekutého uhlíku Seachem Flourish Excel, nikoliv prostě proto, že bych měl strach z následků, ale prostě proto, že akvárium není plně stabilizované a nechci ho ještě více rozhodit. Samozřejmě se Staghorn drží, ale pomalu a postupně ustupuje. Zejména z rostlin. Na kořenech a šutrech ho ještě musím vydrbat kartáčem. Jinak tekutý uhlík aplikuji na konkrétní místo injekční stříkačkou (vypnutí filtrace a pohybu vody), které řasu spálí na červený chlup, který s chutí vyžerou šneci. Funguje to, už jsem to dělal a prostě čekám na stabilizaci, než Staghorn zlikviduji tekutým uhlíkem.
Zážitků s těmito neunavitelnými plavci, zápasníky a vůbec jejich svéráznou živelností, disponuje každý akvarista. Nejsem výjimkou, i když ty moje jsou „prý mimo tabulky“. Neuplyne ani minuta, kdy by v akváriu neprobíhala minimálně jedna honička, zpravidla dvě až tři současně v různých částech a více aktérů. Samozřejmě parmičky se vyznačují svébytným soubojem, tedy tancování v kruhu, který probíhá už tradičně kdekoliv, zejména pak mezi nejkřehčími rostlinami. Oblíbený je zejména pupečník, který se akvaristé snaží kultivovat, usměrňovat a tvarovat na kořeny, kameny a dalšími rostlinami. Péče a píle odmění svým soubojem, ve kterém nehledí na okolí a zdemolují prakticky vše, zejména v mém případě trpí bujarý a kultivovaný pupečník. Skutečná demolice nastává, když jim do houště pupečníku zdrhne červík (larvy komárů, žábronožka solná), to se místo dvou nahrne do inkriminovaného místa celé hejno a bude hledat tak dlouho, dokud červík neskončí v žaludku. S přehledem zdemolují rotaly i pupečník. Asi proto, aby skimmer nezahálel.
Velice dlouhá doba delegované péče o akvárium byla nezbytná, avšak nevyžádané překrmování nikoliv. Ke kalamitě řasy Staghorn přispěla i skutečnost, že akvárium jelo 4-5 dní bez dávkování plynného CO2, neboť došla primární láhev se sekundární byla připojena až následující sobotu, kdy na akvárium vlítla delegovaná osoba. Překrmování, automatické dávkování hnojiv a samozřejmě velice silné osvětlení. Jinak to dopadnout nemohlo a Staghorn byl doslova všude. Od techniky u hladiny až po poslední zrnko substrátu. Prázdní láhev nebyla jedinou příčinou, nebudu jmenovat, ale při pokus o vylovení umírající parmičky (oškubané všechny ploutve – jak jinak, že?) se povedlo síťkou nevyžádanému krmiči zachytit kořen a vytáhnout ho ze dna. Všechny živiny uložené ve svrchním substrátu, včetně deritu se uvolnili do vodního sloupce. Jak se ho tam snažili zasadit, tak ještě projeli do zásobního substrátu a neštěstí bylo dokonáno. Vytažení kořene, odkalení dna, úprava substrátu a opětovné ukotvení muselo den počkat, zkrátka dříve nemohl. Dílo zkázy bylo dokonáno a nic s tím už nenadělám. Opomenutí zkontrolovat tlak v láhvi (vždy je přítomná plná sekundární láhev) na tom mělo svůj malý podíl. I tak mohu být rád za péči a nic mi nepochcípalo, tedy kromě dvou oškubaných parmiček. Proč se neustále celé 36členné hejno neustále prohání, mydlí a oškubává mi zůstává záhadou, ale to jsou prostě parmičky. Vlastně ještě pokus s krevetami se nakonec ukázal jako velmi drahý a luxusní oběd pro parmičky čtyřpruhé. Nemá smysl nadávat, konečně se akváriu mohu věnovat v přítomnosti a vlastníma rukama. Nic lepšího jsem si nemohl přát, člověk se učí a péče o akvárium mi zpestří monotónní dny se Stillovou nemocí.
První, co jsem musel udělat bylo vyměnit 75% vody a následný týden jsem každý den měnil 30% vody ve snaze co nejrychleji stabilizovat akvárium. Aby mělo vůbec smysl se Stagnornem bojovat, bylo nezbytné provést odkalení dna, což jde opravdu snadno, protože v jedné ruce člověk drží francouzskou hůl a ve druhé bojuje s odkalovačem. Zdravotní stav přímo volá po usnadnění si života a naviják na hadici s kolečky, připojené čerpadlo s ovládáním a napojení na odkalovací, vypouštěcí i napouštěcí soupravu zkrátka ušetří hodně nepříjemné bolesti a pohybu. Jinak to nejde, člověk sice musí něco udělat, ale tělo každým pohybem trpí a usnadnění je tedy na místě. Výměna láhve a dávkování CO2 nezbytností, stejně tak odstavení hnojení a celková úprava metodiky hnojení, včetně hnojiva. To je základ, bez kterého nemá smysl se Staghornem začít bojovat.
Základ by tedy byl a nyní nastává čas na mechanické odstranění, co tělo dovolí a jít na to Staghorn s osvědčeným zabijákem v podobě tekutého uhlíku (Seachem Flourish Excel) zatím odkládám, protože akvárium se stabilizuje v rozsahu 3-4 týdnů a nadělal bych více škody. Problémem je naše velice měkká voda s minimem vápníku, hořčíku a dalších minerálů. S tím je třeba počítat, a tak k tomu přistupovat, protože reverzní osmózu nechci a vodu zkrátka nezměním.
Změnil jsem i hnojivo, z osvědčeného Raraj Bioflor Master, Makron NPK, Nitrate Green jsem prozatím přešel na Profiplants Complete Free, tedy bezfosfátové hnojivo a deficit dusičnanů doplňuji hnojivem Profiplants N Plus. Nezbytné bylo začít přidávat zlehka vápník a hořčík a zvýšit lehce tvrdost vody.
Takto pojedu minimálně ještě týden, možná dva, než se celková situace stabilizuje natolik, že si budu moci sednout a rozmyslet si další postup. Dobré je, že Staghorn opravdu ustupuje, rostliny rostou a celá situace se začala po dvou týdnech lepšit.
Samozřejmě musím dosázet kobercové rostliny, neboť všech 5 mřížek Monte Carlo prakticky skončilo ve skimmeru. Banda hladových buldozerů a šťouralů se o to postarala. Už mám objednané bahničky s většími kořínky a snad se uchytí, aniž by je houf pancéřníčků vybagroval.
Těžko říct, zda se akvárium (umělý ekosystém) pouze vzpamatovával z následků delegované péče, nebo příčina ležela někde za hranicí mých pozorovacích schopností a stále ještě nezkušeností (za zkušeného akvaristu se nepovažuji). Ať už příčina ležela v čemkoliv, konečně se dostávám do toho správného tempa, kdy to rostliny rostou jako o život, zabírají zbývající prostor, houstnou a prospívají. Nelze si nevšimnou svěží zelené barvy, od kořenu po špičky listů. Bylo dobře si pořídit větší kýbl na prostřih, protože ho naplním při týdenním prostřihu.
Nevyhnutelnost změny zůstává asi jedinou konstantou v celém vesmíru. Chtěl bych říci nekonečném, ale to se neví jistě. Jedinou doloženou nekonečnou … je lidská blbost. Ale abych to nezakecal, nezbytnost změny pocítil i můj malý uzavřený ekosystém, kterému jsem dopřával tři dny měření a testování. Bolestivá omezující nuda si vybírá svou daň. Začal jsem tradičně osvětlením, které je tak trochu základem, nebo řekněme středobodem, od kterého se odráží dávkování plynného CO2, hnojiva i dodávání důležitých mikro prvků. Po proměření (každé měření provedeno třikrát) se hodnota ustálila na 46 μmol PAR u dna a 104 μmol PAR pod hladinou. Bez kontrolního přeměření jiným, nebo profesionálním a kalibrovaným přístrojem považuji hodnoty za spíše orientační. Ještě jsem to nedělal, ale všechno je jednou poprvé a je docela dobré si o vztahu světla něco málo přečíst, než se do toho člověk pustí.
Parametry vstupní vody zůstávají stále stejné (hodnoty se průběžně přirozeně mění), stejně tak teplota pečlivě udržovaná na 24 °C, při výkyvu o 1 °C se pouští topení, nebo naopak chlazení a i přes den mi po většinu roku k vytápění stačí chladič osvětlení, který chladí akvarijní voda. Topení se prakticky nepouští mimo čistění, kdy do akvária napouštím vodu okolo 20–22 °C. Nastal čas na menší úpravu dávkování plynného CO2, které se dávkuje na hodnoty 27 mg/l s konstantní hodnotou PH6.7 (KH4 viz. Tillmanovy tabulky) řízené sondou a digitálním kontrolérem.
Dále bylo potřeba upravit dávkování hnojiv (živiny, makro i mikro prvky):
S deficitem dusičnanů bojuji neustále, ale udržuji více méně optimální hladinu, stejně tak bylo nutné upravit dávkování doplňkového železa, které má tu vlastnost, že při koncentraci 0,5 mg/l začne blokovat důležitý mangan. Ke korekce dávkování železa se váže i doplňování fosforu, které bylo též nutné upravit, aby celý ekosystém zůstal v ideální rovnováze.
S rostlinami čeledi Cryptocoryne začínají cvičit hnojící tyčinky EasyLife (jak mám výrobky firmy Rataj rád, tak Bivoj nikdy více), které nastartovaly růst všech pěti druhů a rostliny konečně začínají prospívat a startovat se do bujarého růstů. Celkově jsem do dna naládoval 36 tyčinek (balení po 25 kusech) a ze substrátu se klubou nové stonky s listy. Funguje to, třikrát hurá.
Jedna negativní událost se ovšem stala, našel jsem umírající parmičku mechovou, nikoliv na nemoc, ale na kousance od ostatních. Bez ploutví a pomláceným tělem by to bylo jen utrpení. Mechovky se vůbec nechají rády ohlodávat od větších divočáků a že jich tam je. Není minuty, kdy by v akváriu neprobíhala alespoň jedna pořádná honička a není hodina bez tradičního „kolečkového“ souboje. Čím více ryb, tím méně problémů, tak zní motto chovatelů parmiček. Moje zkušenosti jsou takové, že se budou mydlit mezi sebou stejně v hejně čítající 20, nebo 40 ryb. Potvrdilo se pouze to, že pancéřníčky a krunýřovce nechávají na pokoji a soustředí se výhradně sami na sebe. Tak zní teorie, avšak zajede-li komáří larva, nebo žábronožka na dno k pančéřníčkům, velice rychle se tam nahrne celé hejno. Víc než ostatní ryby potlučou sami sebe. Krmení živou havětí znamená, že do 3 vteřin jsou pod hladinou a nastává žravé šílenství. Pak nemají být okousané a o šupinách ani nemluvím.
Trocha problémů neuškodí, minimálně udržuje v pozornosti a pochybnostech nad učiněnými rozhodnutím. Patřím do skupiny vášnivých pozorovatelů, ano miluji kávu v klidu a dlouhé pozorování vlastního akvária, které se pro všechny případy fotím a pravidelně porovnávám s předešlým týdnem či měsícem. Setrvačnost roste s velikostí akvária a některé změnu vyžadují čas. Vlastně i proto si člověk pořizuje akvárium. Večerní kochání se nad zelení a čilým životem uklidňuje.
Začínám pozorovat nedostatky růstu a rozrůstání se u rostlin čeledi Cryptocoryne. Zdravé, svěže vybarvené ovšem tempo rozrůstání se ani náznakem nepřibližuje očekávání. Přímé srovnání s vodou stejných parametrů nevyznívá příliš optimisticky. V malé 54 litrové nádrži bují rostliny čeledi Cryptocoryne zběsilým tempem, nejen obnovou po prostřihu, ale také v tendenci zabírat prostor a vytlačovat ostatní rostliny. Ačkoliv jde o 2–3 hodiny práce každý týden, růst nepolevuje ani třetím rokem (Sera Floredepot + Sera štěrk) bez nutnosti doplňování živin přímo do dna. Hnojení opět shodné, samozřejmě s úpravami dávkování, taktéž sondou řízené dávkování CO2 a velice intenzivní LED osvětlení.
Neblahé tušení se začíná projevovat. Kdo by si pomyslel, že „Staré dno“ bylo chybou, ačkoliv samotné vzdušné Volcano by mělo pohybem vody stáhnout část živin z tekutého hnojiva přímo do dna bez nutnosti dalšího přihnojování. Osm měsíců po napuštění se myšlenka chyby stále více vkrádá do myšlenkových pochodu a přemýšlení, proč to nejede na plný plyn. Ostatním druhům rostlinám se daří, zběsile rostou a hustě zarůstají. Takový pupečník se prodírá skrze ostatní rostliny a dostat ho ven zabere zbytek sobotního odpoledne. Se zásobním substrátem v tomto okamžiku nic neudělám, protože bez vypuštění a kompletní změny dna to zkrátka nejde. Ani po částech, neboť není opatřeno síťkou/tkaninou. Další problém tkví v dočasném ubytování ryb a návratu zpět. Karanténní je pro parmičky příliš malé, do malého je dát také nemůžu. K tomu je potřeba počítat minimálně s měsíčním záběhem „opravené“ nádrže.
Dno je velice členité, mezery mezi kořeny a kameny úzké, a právě tam potřebuji dostat hnojivo, přímo pod kořeny rostlin, kde se výška svrchního substrátu pohybu v rozmezí 80–100 mm a místa na rozdávání není. Sklon kamenů, kořenů a výška vodního sloupce situaci neulehčí, s hnojícími kuličkami jen tak nepochodím, příliš velké a kořeny husté, pinzetou, ba ani aplikace přes upravený válec injekční stříkačky nepřipadá v úvahu. Jedinou možností zůstávají hnojící tyčinky a aplikované „nacpávačem“, o který se mohu opřít a protlačit na požadované místo ve správné hloubce. Několikrát se mi stalo, že se Bivoj dostal zázračně ven a nastalý zákal způsobil kalamitu. S kuličkami Bivoj pozitivní zkušenosti nejsou, ale abych byl objektivní, asi záleží i na šaržích. Někomu se začínají rozpadat a kalit při prvním kontaktu s vodou, druhému krásně drží i po procpání do dna. Tak či onak, cokoliv většího použít nelze.
Hotový nacpávač jsem našel na trhu jediný, od společnosti ADA s prémiovou cenou 2000 Kč a pouze pro jejich hnojiva, které moc v oblibě nemám. Stejně špičkovou kvalitu nacházím za třetinu ceny, a to jsem člověk, který v kvalitě a spolehlivosti celoživotně přistupuje bez kompromisů. Rozdíl je v tom, že nedostanu luxusní krabičku, propagovanou na každém workshopu, bez velkého marketingového humbuku okolo. Zkrátka ve složení a efektivitě rozdíl není, v ceně bohužel ano. I když momentálně toho moc neudělám a projevy nemoci přichází rychle a nečekaně, vyrobit si vlastní „nacpávačku“ byla hračka, která nestála nakonec ani korunu. Vzpomněl jsem si na staré trubičky z hydraulického systému, o odolnosti a materiálu není pochyb. Něco to vydrží, stejně tak 4 mm kulatina z nerezové oceli, kterou jsem našel v dílně a za oběť padla jedna stará plastová bedna. Stačilo odříznou madlo rukojeti s následným provrtáním pro pohodlné zasunutí tyčinky do dna. Pasuje perfektně a trocha akvaristické vazelíny s malým gumovým těsněním ze zapalovače pohyb usnadní. Odříznout 600 mm s obroušením nezabere ani 5 minut, vytočit závity na trubičce i kulatině, opět práce na 15 minut a nasadit madlo zajištěné podložkami a matkami je prkotina. Na kulatinu jsem si udělal závit podstatně delší, nejen pro nasazení hlavice pro pohodlnější vytlačení tyčinky, ale také jako jednoduchý stavitelný doraz pomocí obyčejné křídlové matky.
Chvilka přemýšlení nad funkcí a trocha představivost se vyplatí. Praktické bylo si odměřit vzdálenosti po 1 cm a udělat si na trubičce takový orientační metr, i když cit nezastoupí, představu o skutečné hloubce substrátu si člověk udělá. Drobnost, která se může hodit a člověk by měl věnovat chvilku přemýšlení i představě, jak se s takovou věci bude pracovat, jaké problémy ho čekají a nemusí po vyrobení nic upravovat, nebo měnit. Výhodou vlastního řešení není jen cena, ale také rozměry 650 mm znamenají, že si člověk nezmáchá ruce a může pohodlně napichovat dno i s vyšším vodním sloupcem. Další výhodu vidím v univerzálnosti, protože rozměry nejsou pro jeden konkrétní typ tyčinek jednoho výrobce, ale univerzální a použitelné pro více výrobců. Hodí se, pokud člověk zkouší, kombinuje, nebo jen experimentuje s dalšími druhy/výrobci hnojiva. EasyLife, Tetra, Sera, … nacpete tam cokoliv s díky pevnosti materiálu proniká i přes těžký a slehlý štěrk. U Volcano to nehrozí, ale u Sera už ano, zejména, pokud je prolezlý kořeny.
S nemocí se zákonitě dostává nadbytek volného času a nastává mírně řečeno nuda, protože člověk prostě potřebuje i něco dělat, tedy zabavit se neustálou četbou a dokumenty zkrátka nejde, co je potřeba vyřídit se vyřídí rychle a po zbytek dne člověk zkrátka může dělat maximálně to, co mu nemoc povolí. A právě tady nastává problém, protože to většinou moc dobře nejde, alespoň to, co by člověk chtěl dělat.
Tak či onak, na realizaci obří nádrže (už jí skladuji skoro rok) zkrátka není čas a nedovolí to ani současný stav, protože ještě je toho potřeba vyrobit a udělat dost, než budu moci vůbec nádrž osadit na ocelovou konstrukci ze silnostěnné konstrukční oceli (40 x 40 x 5 mm), protože zatím jsem pro jekly ani nebyl, natož abych je nařezal, svařil a připravil si dřevěné obložení nosníku, police, dvířka a zásuvkovou skříň. Práce jako na kostele, hotové je akvárium (čeká uskladněné), podlahy, přívody a vlastně jen základ v podobě stavebních úprav. Nesmím zapomenout na osvětlení v podobně velkých hliníkových chladičů s matricemi Orphek, napájení a závěsný systém pro zvedání. Přece jen, tenhle drobeček může vážit okolo 2500 kg a na to je potřeba se připravit, nejen vyrobit, ale hodně promyslet i údržbu, a tedy praktičnost nosníku (skříně) apod. Jak se to jednou usadí a ukotví, už s tím nikdo nic neudělá. Přemýšlení a představování si úkony údržby přináší nové poznatky. Naštěstí, tentokrát si udělám celou skříň podle sebe bez nutnosti úprav sériové skříně.
Ale o velké nádrži to tak úplně není, i když vlastně realizace malého akvária bude takovým testovacím pískovištěm, ve kterém budu zkoušet zejména substrát a také digitální řízení vlastní výroby postavené na mikro kontrolérech Arduino, včetně svých chyb při psaní a úpravách firmware. O tom se rozepíšu ještě v budoucnu. Někde se to odladit musí a pokud zjistím problémy, není problém vyměnit. Musím brát v úvahu i náklady, protože položit základy v podobě ADA, jsem na 45 – 50 000 Kč jen za substrát. Říká se, že ADA zůstává sázkou na jistotu, avšak nejsem úplně přesvědčen o nezbytnosti ADA. Tak jako tak, ani ADA není nevyčerpatelným zdrojem živin i nezbytných prvků a bude se muset časem doplnit, a právě tady přichází ke slovu výška vodního sloupce, členitost a dekorace, které bude nutno překonat a dostat tablety/tyčinky do toho správného místa. Velmi jsem oblíbil lehčí substráty jako je Volcano od Rataje, velice dobře si nechá líbit profilování, drží a snadno se udržuje. Procpat kořeny prorostlý těžký štěrk je úplně jiná liga. Dále je tu podstatný prvek – biotop, kde v přírodě (inspirace) převládají lávové kameny, a proto se hodí kombinace Volcano Red, kořeny mangrove a hnědé lávové kameny. I když je Volcano podstatně dražší než štěrk, stále ještě akceptovatelná cena, než ostatní „prémiové“ substráty. Ostatně jemné 1–3 mm oblázky (štěrk) Sera funguje třetím rokem v malé 54 litrové nádrži a 288 litrovou Asii jsem založil na Rataj Volcano Red. Malá nádrž disponuje zásobním substrátem Sera Floredepot, ve kterém to roste jako o život. Intenzivní a dlouhodobý růst s perfektními dekompozičními procesy dna a mohutnými kořenovými systém zdravých rostlin. Větší Asii pohání „Staré dno“ a upřímně řečeno, stojí za starou bačkoru. Bez druhého naládování by bylo za 8 měsíců po napuštění zcela vyčerpané.
Našel jsem další možnosti a začínám se čím dál více zajímat o zásobní substrát, který nemá speciální jméno, ale vypadá velice slibně a za velice dobrou cenu. Prodává se na Vodnirostlinky.cz, možná i někde jinde (nevím co přesně v tom je), ale zdá se, že by to mohlo fungovat v dlouhodobém horizontu. Musím přemýšlet v rozmezí minimálně 10 let, doufám že na věčnost …
Pátrám, pátrám a pátrám po zkušenost s tímto substrátem, ale i mnoha dalšími, o kterých čtu samá pozitiva. Co to nakonec bude ukáže až čas a také vlastní zkušenost, byť krátkodobá, v nově vznikající nádrži.
O zážitcích s touto nemocí jsem už něco málo psal, a protože už nějaký ten den po propuštění z infekčního oddělení uplynul, trochu toto téma opráším. Špatná zpráva je, že stále není diagnóza „na 100 %“ potvrzena, jednak to prostě nejde a ta druhá, konečně začala regrese bílých krvinek i protizánětlivých látek. Stále vysoké, ale pokrokem budiž krevní testy, které ukazují sestupnou tendenci.
Nezbytným předpokladem je přijmout fakt, že Stillova nemoc opravdu bolí a těžko se to vysvětluje, také bych byl opravdu skeptický. Bohužel, přesvědčivé argumenty přišly tou nejhorší možnou cestou a koneckonců, vlastní zkušenost zůstává nenahraditelná.
Začalo to zase v úterý, opět teplota a „zánětlivá vyrážka“ na kůži, která se vždy promění v takové červené (s léky se projevy i intenzita snižují) fleky na kůži a nastoupí zvýšená teplota. Moje běžná teplota bývá okolo 36,5 °C, tentokrát jsem na tom domácím IR teploměru naměřil 37,9 °C, ale protože ukazuje plus mínus autobus, moc bych mu nevěřil. Za druhé, s léky končí stejně rychle a nečekaně, jako při nástupu. Dá se říct, že jsem do úterka pajdal už relativně dobře, do ideálu sice daleko, přesto pajdal a zvládl jsem i menší (500–800 m) procházku relativně bez zdemolování se. Tím myslím únavu a nebyl problém ani zvednout např.: balení 1,5 litrového balení (6 ks) vody do vozíku. Prostě i Buldr si musí dojít nakoupit (zdrhnout). Vtipnou vsuvkou budiž situace u pečiva, kdy mě opakovaně nabrala soutěživá důchodkyně, která nabírala koblížky ve slevě. Napálila to do mě šestkrát, a to jsem od kritické oblastí stál asi metr a nezajímal se, protože sladké nesnáším.
Takže fajn, trocha teploty, trocha zánětu … a začíná mně chytat pravý nárt, levý loket a pravá kyčle. Noc byla opět veselá, ale odpadl jsem celkem rychle, takže dobrý. Ve středu jsem opět pajdal normálně (bolest a únava je tu vždy), dokonce jsem si dal párkrát schody a vyrazil na nařízenou procházku, tentokrát trochu do kopce k blízkému rybníku (cca 1 km), ale stále relativně v klidu. Večer jsem si trochu zaskučel nad kolenem se zápěstím, trochu omezující, ale jinak dobré. Relativně dobré, protože sejít ze schodu je hodně o hubu a jistota v nohách prostě není taková, jaká bývala.
Je čtvrtek, já pajdám jak rychlonohá veverka a libuji si, že mně nic nebolí. Skoro, protože bolest je přítomná vždy, ale také musím připomenout, že můj práh bolesti leží opravdu daleko za průměrem. Optimisticky se těším na páteční odběr krve, návštěvu vyšetření a koulení očima doktorky. No plány jsou plány a Still je prostě Still.
Pátek dopoledne vstávám, trochu zatuhlejší, než je běžné, ale relativně pohoda. Trochu pobolívá koleno, ale nic zásadního. Přijdu do čekárny, čekám a ejhle … máme tu zase zánět. No moc to neřeším, doktorka opět koulí očima, jako by měla před sebou hříčku přírody a zábavný jehelníček pro zapichování, ale ještě je to dobré. Horní polovina těla dobrá, u té spodní se jí nelíbí koleno. Divné, protože pravé, kdežto já cítím levé. Inu doktorka je doktorka tak to moc neřeším, stejně ani tak nápich kolene jehlou a naládování. Opět kouká, sestra drží a já se ani nehnu. „Bude to bolet, držte … vás to nebolí?“, odpovím, že cítím jehlu, ale k bolesti to má hodně daleko, natož k takové bolesti, která by Buldra donutila zalehnout a nepajdat po všech čertech. A jako tradičně už sabotuji pokus o náplast s páskou, protože strhnout to i s chlupy mi vadí mnohem více, než nějaké jehly kdekoliv. Pohled sestry s doktorkou se nedá popsat „ty muži“. Buldr je totiž trochu neposeda zvyklý se hýbat, milujíc dlouhé výšlapy se psem, kde leze přes šutry, oranici, bahno, klády, skály … No začalo to příjemně, čekám ještě ne zprávu pro praktického lékaře a odvážím jí cestou domů k panu doktorovi (ano, Buldr si zase zařídil auto, potkal radar a nadával na debila na kruháku, který nevěděl, která bije) a zatím dobré. Zatím, protože jen jsem vylezl z ordinace, začalo zlobit koleno, pořádně, tak jsem dotáhl nohu do auta, začala zlobit lopatka a na prsou zase zánět s teplotou. Dojedu domů, se supěním vylezu z auta (ze SUV se leze o dost lépe) a začnou záda, tedy bederní páteř. Z krásného pajdání se stává silové opírání o hůl, shrbený jako chrobák a s bolestí na rozdávání. A to se ještě ozývá příroda a trůn čeká, tam mám sice od příjezdu z nemocnice už madla na opírání (jsem za ně hodně rád), ale papírové vyřízení skončené práce čeká … no nic co bych chtěl popisovat, ale nakonec to šlo.
Je odpoledne, stále bolí bederní část, koleno a pod lopatkou. K tomu se ještě přidává levé zápěstí, aby se to jako vyvážilo. Still si dělá opět legrační hody kostkou, co bude bolet za hodinu. Večeř začínají ještě kyčle, krkolomná poloha nalezená pro úlevu opět funguje, ale každý pohyb a přesun stojí za to. V cestě k večeři stojí schody, dvě odpočívadla a 7 schodů mezi nimi. To bude něco se tam vyškrábat, jednou rukou na zábradlí, stěně, parapetu a čímkoliv na opření/přidržení, druhou rukou svírám vší silou hůl a opírám se o ní. Schod po schodu, se malou úlevou na odpočívadle. Průšvih je, že se neohnu do skříňky na pečivo, hledat prkénko v dolní zásuvce vzdávám předem až najednou přichází záchrana v podobě synovce. Získávám rohlík, prkénko i odnos ke stolu a stojí mě to jen „na zmrzlinu“ za posluhu. Opřený o linku, shrbený, ale najedený se soukám dolů. Nahoru to šlo lépe než dolů, načeš mi podjede hůl a já svým bolavým zápěstím a prsty, jako tonoucí, chytám zábradlí a opírám se o nohu s prohnutím vzad v zájmu rovnováhy. Zaplatil jsem za to extra porcí bolesti navíc a jsem sotva schopný se valit jako chrobák. Dojít další dvě porce schodů stálo za to.
… je vážně lepší to brát minutu po minutě, protože se dopředu opravdu plánovat nedá. Zatím je to moc čerstvé, sice v regresi a bolest se snižuje, ale nejsem ani zdaleka funkční, abych zvládl začít něco dělat, něco odnést, nebo vůbec začít normálně fungovat. I když bych hodně chtěl, prostě to nejde. Teď tu sedím skroucený v židli ve snaze ulevit zádům, připadám si zatuhlý a pořádně mohu používat jen pravou ruku. Noha už povolila, ale přidává se opět levý nárt a kyčle. Evoluce nemocí umí být pěkná mrcha!
Sobota a já skuhrám a šoupu nohama o francouzské holi, s oteklou levou rukou, záněty pod kůží si hledám nějakou polohu, kde najdu alespoň trochu pohodlí a do toho mi začíná ještě obličej. Stille … ty mrcho!
Vlastně to zní i jako dobrý potisk na trička „Still: neplánuj – překvap se“
S možností se hýbat a začít pomalu opět něco dělat se Buldr pustil do
překopání filtračních médií, samozřejmě v menší míře, protože i Buldr ctí
„když to funguje, tak se v tom nevrtej“. Inu chtěl jsem se zbavit ve
filtraci Tetra Bio Balls i s biomolitanem, který už mi tak trochu pil krev. No
vlastně jsem se ho chtěl víceméně zbavit, zkrátka se dvoustupňovou
předfiltrací, která slouží k zachycení mechanický nečistot (PPI10 + PPI20 +
PPI30), o zbytek veškerého, sebejemnějšího, bordelu se postarají koule z mikrovlákna
(prodávají se jako 3D Koule např.: vodnirostlinky.cz) s neuvěřitelnou účinností
zachytit naprosto každý sajrajt i zákal, a přitom jde o levné a opakovaně
použitelné médium. Čištění je zážitek, tolik bordelu se prostě jen tak nevidí.
Všech nečistot zbavená voda teprve poté putuje do filtru Tetra Tec EX 1200
Plus, což je 12 litrový kyblík se filtračními koši narvanými médii pro
biologickou a v posledním koši i chemickou filtrací.
Jak osobně nemám rád levné věci, zkusil jsem si pořídit média pro biologickou
filtraci z jiného zdroje, než je Rataj a napadlo mě vyzkoušet ta, které
prodávají na vodnirostlinky.cz. Celkem se tam dají sehnat různé vychytávky a
věci, které např.: Rataj v nabídce prostě nemá. Majitel se očividně snaží,
komunikuje a celkem jsem si nakupovat u nich oblíbil.
Inu dnes mi média přišla, objednával jsem dva typy 700 m2 (1000ml) pro
doplnění spodního koše a 2000 m2 (3000ml) pro dva košíky (stačilo by méně, ale
ono se to doma nezkazí). Média přišla zabalená v prostém sáčku (nevidím důvod na
to dělat bombastický obal), oddělená po 1000ml. Stejně tak byla celkem čistá
(prach obsahuje i Seachem Matrix), pročištění od prachu pokládám za
samozřejmost, stejně tak i prohlédnutí a kontrolu obsahu nečistot, nebo vůbec
příměsí.
První košík, tedy biomédium s plochou osídlení 700 m2 je tak akorát hrubé (2 cm v průměru) a dobře se vrství po celé ploše filtračního koše. V tomto případě nelze vytknout absolutně nic. Plave, ale to je prostě vlastnost média.
Trochu nepříjemné překvapení přišlo s poréznějším médiem (osidlovací plocha 2000 m2), které je zkrátka nepříjemně hrubé a tím myslím, že jsou to šutry jako kráva a dostat to do košíků je něco děsného, prostě tak hrubá média nemám rád, do koše se vejde pár kousků a neustále nějaký kousek překáží.
Přespříliš velké, nesouměrné a dostat rozumné množství do košů dost dobře nejde. Možná to tak má být, ale osobně mám raději menší média.
Velikost i tvarem jsou celkem stejné, samozřejmě se najdou výjimky, ale průměrná hrubost je překvapivě velice hojně zastoupená. Jak dovře bude fungovat ukáže až čas, možná jsou filtr s hlubšími a většími koši, ale moje Tetra zkrátka takové koše nemá a nejsou úplně vyhovující (rozměry). S Rataj Aquadetox tam toho nacpete o 3 litry více a koše budou naplněné do plna (tak, aby vše doléhalo a šlo to také zavřít).
Přemýšlím, čím to půjde nejsnadněji a bez námahy (stav). Nakonec malá sekerka a lehké poklepání, pročištění a šup s tím do filtračního sáčku. K rozbití není potřeba nakonec ani hrubá síla, k rozlomení stačí i ruce. Nepočítám-li hodinu na rozlámání (to je prostě Still), ušetřeno hezkých pár stovek, ale důkaz přinese až čas.
Budu tomu říkat biomédium, možná to má oficiální název, ale já tomu prostě říkám biomédium, nebo pemza.
https://www.vodnirostlinky.cz/Bio-filtracni-naplne-c2_1_2.htm
a poslední kapkou nebyla akvizice s Norton, ale neustále otravování s vlastním marketingem. Jinými slovy, ani v placených a řádně licencovaných produktech není možné vypnout obtěžující hlášení o možných účtech v ohrožení, o prodlužení licencí, o ovladačích, … zkrátka pokaždé si vymyslí něco, co otravuje život platícímu zákazníkovi.
Seriózní a důvěryhodný dodavatel bezpečnostního řešení si nemůže dovolit v libovolném čase a činnosti posílat na plochu oznámení, ve skutečnosti marketingem strach, kterého se člověk nezbaví, naopak přesune hezky na střed plochy a zobrazí senzační nabídku. S takovou milý Avaste se sbalte a jděte do prdele.
Své peníze po vypršení všech licencí předplatného a že jich není zrovna málo, dám raději někomu jinému, trpělivost už mi došla hodně dávno. Jediné co mi bude chybět je SecureLine VPN, kterou používám jak v mobilním telefonu, tak i notebooku při připojení v cizích sítích.
Je to škoda, protože zákazníkem jsem byl dlouhé roky a neměl jsem důvod měnit, až poslední rok mě přinutil změnit názor.