Proč si nepořídit nový notebook?

Vlastní neochota pramení z přístupu výrobců, kteří neustále odvrací tvář od funkcí, užitným hodnotám, praktických řešení a neustále „za každou cenu novinky“ mění svá zařízení. Bohužel ve většině případů hloupě a zbytečné. Svůj velký podíl viny nesou i média – recenzenti, což je taková sorta existencí (čest výjimkám), kteří musí mít novinky za každou cenu, jinak je všechno špatně. Co 20 let funguje naprosto spolehlivě a elegantně vymění za nefungující hovadinu. Novinky musí být, za každou cenu bez ohledu na následky. A výrobci jim jdou na ruku, protože od toho mají armády jinak zbytečných manažerů a marketingových oddělení. Samozřejmě i marketing je důležitý, prodat se musí umět, nicméně ne za každou cenu. Vlastně mě celá situace neskutečně irituje, protože vybrat si nový notebook znamená hodiny zoufalství při hledání detailů a informací. Ne, opravdu se nevyskytují v recenzích, nebo specifikacích.

Jako příklad si můžeme uvést dokovací konektor a dokovací stanici. Jde o řešení různých výrobců, které se objevilo v daleké minulosti a představovalo naprosto elegantní řešení. Zkrátka mezi dvěma místy si uživatel pořídil monitor(y), klávesnici, myš … a dokovací stanici. Notebook jen přenesl, zacvaknul a stal se plně funkčním zařízením s ergonomií stolního počítače. Malý 12“ svišť na cestách, i mezi domovem a pracovištěm splnil vše, co od něj uživatel očekával. Stačilo vyndat z tašky, zacvaknout a zmáčknout zapínací tlačítko na dokovací stanici, do které byli připojené všechny porty. Bez otevírání víka s indikačními diodami. Roky prověřené dokonale fungující řešení, jedinou nevýhodou bylo, že člověk byl vázaný na konkrétního výrobce, později i model. Takové dokovací stanice pro IBM Thinkpad, později Lenovo Thinkpad přežili několik modelů notebooku a nebylo důvod na nic něco měnit. Jasně, když přišlo USB 3.0, staré stanice bylo „potřeba“ vyměnit, ale fungovalo to. Jednoho dne přišel nějaký moderní kretén s nápadem udělat to na USB – C a místo prostého vyndání se zacvaknutím, bylo potřeba vyndat, otevřít, přihlásit se … jo, pohodlí a elegance ve jménu pokroku. Samozřejmě už z povahy USB řadiče funguje celé řešení jinak, rozhodně nejde o multiplatformní řešení, eleganci pro přihlašování (Dell, HP, Lenovo … integrované bezpečnostní nástroje a funkce) a všichni se toho chytli. Prostě proto, že to bylo moderní!

Než došlo na dokovací stanice, zatočili výrobci s klávesnicemi. Klávesy seskupené do bloků, pro lepší hmatovou orientaci zmizely, funkční klávesy se zmenšovaly, směrové šipky taktéž … a třeba takové Lenovo uvedlo svůj slavný KRYPLET tak, že rovnou sebralo všechno a pro jistotu dokurvili rozložení např.: místo kontextové nabídky dali PrintScreen. Jak logické, ale na skutečný důvod jsem nikdy nepřišel a rovnou vymazal Lenovo z možných kandidátů, což je smutné, protože do té doby byl pro mě Thinkpad symbolem dokonalého funkčního nástroje na cesty i ke stolu a že jsem se s nimi nalítal mezi různými lokacemi. Sloužili dokonale a na svou poslední X220 vzpomínám s láskou. Ale zpět ke klávesnici. Klávesnici dělá klávesnicí nejen mechanika, rozložení, hmatová odezva, uspořádání, ale také funkčnost. Je těžké vysvětlovat moderní ovci krmící takovou Modrou Svini každou informací ze života, že číslo a číslo jsou dva rozdílné pojmy, respektive dvě rozdílné klávesy s rozdílnými Scan Code a o to právě jde. Pro jednoduchost klávesa v horní řadě např.: číslo 1 nemá stejný kód jako klávesa 1 na numerickém bloku a každé zmáčknutí tedy odesílá jiný údaj. Budete-li mít připojený terminál, řídící jednotku, musí být dodržené Scan Codes, jinak to bude dělat něco jiného, nebo to nebude fungovat vůbec. Teoreticky existuje možnost upravit Scan Codes ručně – emulovat pomocí software, ale ani zdaleka nejde o pohodlné, natož funkční řešení a narazíte. Jasně, Modré Svini je to jedno, kravaťákovi s vyšším managórským myšlením u nesmyslného grafu také, ale pokud pracujete s technickým software, nebo na vývoji, je nezbytně nutné brát ohledy i na Scan Code. Klávesnice také slouží k používání klávesových zkratek, kterými se usnadňuje a zrychluje práce. Jednoduchou klávesovou zkratkou např.: vyvoláte požadovaný nástroj, příkaz, parametr, … aniž by se člověk musel prokousávat na šmatlapadu složitou strukturou menu, nebo psát dlouhé příkazy v terminálu, když stejnou věc zastoupí zkratka. Rychlé, prosté a elegantní. … a mohl bych svými výhradami pokračovat do nekonečna. Faktem je, že už i HP přešlo na temnou stranu moderny a posledním mohykánem konzervativního a funkčního řešení zůstává Fujitsu, následovaný specialitami jako Panasonic

P.S.: Modrá svině = Zmrdobůček = Modrý Mor …. zkrátka Facebook, tedy krmelec virtuálně transparentních ovcí, zasraný vykrádač dat (účet nepotřebujete, vykrádá sám a všem) a něco, co mělo dávno dostat flast 110% celkových zisků majitelů, aby si tohle už nikdo a nikdy nedovolil (kradení dat bez vědomí lidí, kteří tenhle mor nikdy nepoužívali). Osobně Zmrdobůček bez slitování likviduji, blokuji i za cenu rootnutí telefonu a vyrvání téhle rakoviny z předinstalovaného Androidu

Nové rozbory vody, aneb další boj se stabilitou a dKH

Nový rok, nový rozbor vstupní (kohoutkové) vody mi doslova vyrazil dech, opět méně vápníku, hořčíku a nižší pH vody. S nízkou uhličitanovou tvrdostí se přímo váže (ne)stabilita PH a vody. A pokud do toho přidáme nitrifikaci a sycení CO2, problémy přijdou velice rychle a poklesy PH přichází velice rychle. Kolísání neprospívá rostlinám, rybám a nervům akvaristy.

Řešení mi poradil Mirek (díky), pravdou je, že jsem si dlouho nenechal udělat rozbor vstupní vody a zkrátka mě nenapadlo, že příčina leží v alkalitě. Věděl jsem velmi dobře, že mám problém s vápníkem, hořčíkem a vlastně i dusíkem. Vápník a hořčík jsem dodával ještě samostatně. Oblíbené hnojiva Rataj Bioflor Master a Nitrate Green obsahují jak vápník, tak i hořčík, avšak pro tak měkké a na minerály chudé vody, zdaleka nestačí.

No začal jsem dnes tím, že jsem pro jistotu lehce odsál nečistoty, současně jsem vyměnil média v mechanické filtraci (o mechanické filtraci – předfiltru) jsem již psal. Zkrátka celý kyblík jsem narval novou dávkou 3D koulí z mikrovlákna a samozřejmě provedl denní údržby zahrnující čištění skimmerů. Parmičkování nesvědčí mechům a pupečníku, proto mi neustále něco plave na hladině a plní skimmer.

Hydrogenuhličitan vápenatý (CaCO3) – kilogramová spása za třicet korun. Přiznám, že zkušenosti s dávkováním a nechtěl jsem to přehnat. Vzal jsem malou lžičku (0.5 ml) z testovací sady a rozmíchal v ve 250 ml vody. Po aplikaci jsem čekal přibližně hodinu, než jsem udělal první test uhličitanové tvrdosti (Sera) a za další dvě hodiny jsem test zopakoval. Netušil jsem, jak rychle se změny projeví, jak bude akvárium reagovat a 1.5-2°dKH bylo stále málo, proto jsem po třech hodinách aplikaci opakoval stejnou dávkou. Opět počkal a udělal jsem si další dva testy dKH s časovým odstupem. Když jsem konečně naměřil 4°dKH, což je takové optimum pro rostliny a dobrý poměr kyslíku a oxidu uhličitého, teprve nyní jsem pustil CO2 sycení a stále hlídám PH. Pro jistotu běží i vzduchování.

Moje filtrace je postavená na objemu a pomalému proudění. Hladina se velice lehce čeří (výměna plynů) a proudění vody po celém akváriu „líným“ tempem. Nejsem příznivcem silného proudění a předimenzovávání průtoků, nemyslím si, že je to dobré pro rostliny, stejně tak ani pro biologickou filtraci vody. V přírodě také většina rostlin roste v klidnější tropické vodě, nikoliv horské bystřině.

Filtrace

Nesoudím a nechci kritizovat odlišný přístup, nebylo by to správné a především moje zkušenosti se netáhnout roky zpět, nicméně vyzkoušel jsem několik přístupů na základě rad zkušenějších a také jsem si rozbil hubu. Zkrátka a dobře, nejsem fanouškem předimenzované filtrace s vysokým průtokem s akváriem podobající se horské bystřině. V přírodě se v tropických oblastech zpravidla střídají období dešťů a sucha. Rostou v klidnějších, takřka stojatých měkkých kyselých vodách, které jsou plné dalších látek jako třísloviny, huminové kyseliny apod. Jemné pozvolné proudění zajistí dostatečnou distribuci živin po celém vodním sloupci s lehkým čeřením hladiny zajišťující dostatek kyslíku. Filtr s větším objemem ano, nicméně ne za cenu tak velkého průtoku, protože ideálně by se měl objem přefiltrovat 1-2x za hodinu.

Na sání používám maximálně sítko, nebo trochu biomolitanu, které zabrání nasátí menších ryb a šneků do filtrace. Necítím potřebu nechávat bordel v akváriu, protože od toho slouží mechanická filtrace, která zadrží veškerý bordel a odpad v akváriu. Proto volím samostatný kyblík s dvojitými kohouty, které lze snadno odpojit a pravidelně vyčistit (1x týdně). Není lepšího média než 3D koule z mikrovlákna, které lapí nepředstavitelného bordelu, neomezují průtok a snadno se čistí. Výměna za druhou, vyčištěnou, sadu a šup s tím zpět. Elegantní a praktické řešení. Do biologické filtrace není potřeba sáhnout minimálně rok.

Mechanické nečistoty jsou tu tam a vyčištěná voda putuje do biologické filtrace. Informací o biologické filtraci „jak to celé funguje“ se všeude válí dost a nemá příliš smysl popisovat mnohokrát popsané. Nebudu ani skrývat svou averzi k předraženým médiím, prodávanými pod různými značkami a za pořádně vynásobenou cenu. Faktem je, že většinu biomédií tvoří obyčejná pemza, která se dá koupit za desetinu cenu „prémiového“. Tak to prostě je, stejně jako čarování s plochou osídlení. Potom jsou zde vyráběná média jako Substrat Pro od Eheim, Ocean Free 3D Beams, nebo Sera Siporax. Liší se, ale dělají ve směs to stejné, tedy poskytují útočiště pro baktérie. Samozřejmě fungují, ale také si výrobci nechají dobře zaplatit. Hodí se dospodu trochu Siporaxu, nikterak pro osidlovací plochu, nýbrž pro rozmělnění proudění vody zkrze ostatními vrstvami náplní, ale stejné výsledky dokáží i plastové kuličky apod. Osobně používám Sera Siporax ve spodní vrstvě (ekvivalent koše). Objemem 6 + 6 litrů si mohu dovolit obětovat litr kapacity pro Siporax, který vlastně poskytuje i slušnou plochu pro baktérie. Eheim Subfilter 600 (v podstatě jde o filtr Eheim Classic 2217 bez čerpadla) nemá žádné koše a přes své skromné rozměry pojme 6 litrů médií (celkovým objem 6.8 litrů), ve zbytku objemu se nachází obyčejná pemza překrytá sítkou, aby nedošlo k uvolnění média a průnik do hadice, nebo její zablokování. Samozřejmě svrchní mřízka v kanistu velkým kusům opostit filtr zabrání, ale přece jen jistotat je jistota. Následně voda teče do vlastního filtr Eheim Classic 2217 se zcela totožným objemem a médiem, tentokrát poctivě ve velkém filtračním sáčku, který zabrání nasátí úlomku do vrtulky čerpadla. Tím je voda vyčištěná, biologicky nezávadná a přes reaktor putuje do dlouhé (po celé zadní stěně) rozstřikovací rampy.

Rozstřikovací rampu považuji za nejlepší možné řešení, samozřejmě je potřeba pořídit si rampu po celé délce zadní stěny akvária. Pomalejší proudění stačí k zajištění okysličení hladiny, živiny se dostávají do každé škvíry v akváriu a není potřeba (většinou) přidávat proudová čerpadla apod. Vhodně doplňuji skimmerem, který sbírá potlučené rostliny (parmičky jsou specialisté na demolici pupečníku a mechu) a pomáhá proudění v zákoutí.

Kaspersky Total Security

Avast jsem poslal do prdele za jejich politiku nakládání (prodali by i zlaté zuby vlastní babičky) s uživatelskými daty, sloučení s ještě nenažranější společností Norton, které praktiky „jak vyběhnout s platícím zákazníkem“ dotáhli ještě o úroveň výše, ale také pro jejich neskutečně ubohý marketing, kdy bez ohledu na činnost vyskakují zavádějící hlášky „Počítač může být ohrožen, kupte si ihned …“. Vrchol drzosti, na kterou se dostala kdysi seriózní společnost, které jsem rád celých 22 let platil za jejich licence. Znovu zopakuji svou naštvanost a táhněte do prdele! Třeba si to nějaká hypermoderní manažerská debilita přečte, třeba ne, ale na tom mi nezáleží. S Avastem jsem navždy skončil, bez ohledu na skutečnost, že licence ještě platí.

Nakonec jsem si vybral společnost Kaspersky, která působí na trhu řadu let a přijde mi seriózní, spolehlivá a nepraktikuje přinejmenším stejnou ohavnost jako výše zmíněný Avast. Zkrátka získala si mou důvěru, i přes obvinění spolupráce s Kremlem. Osobně tomu nevěřím, kdyby ano, už by se našel nějaký věrohodný důkaz. Nic takového jsem dosud nezaregistroval, ale člověk si asi nevybere. Hlavně, když neprodávají data zákazníků reklamním parazitům a jiným zmetkům.

Licence Total Security jsou zaplacené na rok, uživatelské prostředí mi přijde takové skromnější, na druhou stranu nic podstatného, pokud najdu potřebné nastavení, citlivost, nakládání s archivy, firewall, poštovní filtr apod. Nezvyklé, subjektivně méně přehledné, ale nic zásadního opravdu nechybí. Zatížení procesoru, spotřeba paměti, rychlost testů … to všechno umí lépe než Avast.

Stejně dobře funguje i mobilní verze (Android) a opět nic podstatného nechybí. Vysloveně mě nadchla klíčenka, kterou sice používám pouze pro méně důležitá hesla, avšak její integrace do prostředí Android je do tři úrovně lepší, než klíčenka Avast. Zkrátka to funguje velice intuitivně, elegantně a pokud člověk drží opravdu důležitá hesla v KeePass a tuto službu využívá prakticky pro „nedůležité“ přihlašování např.: komunitní fóra, nevidím v tom zásadní bezpečností problém. Samozřejmě heslo k routeru, VPN, šifrovacích klíčů bych nikdy třetí straně nesvěřil. Zkrátka k tomu nemám důvěru a mnohem efektivnější je synchronizovat si klíčenku KeePass prostřednictvím např.: OneDrive.

Kaspersky VPN je další služba, kterou si platím z toho důvodu, že se sem tam musím přihlásit ve veřejné síti, nedůvěryhodných sítí a u služeb/stránek, kde nutně potřebuji změnit geografickou lokalitu.

Funguje to rychle, spolehlivě jak na mobilním telefonu, tak i na notebooku a do interní sítě se stejně přihlašuji výhradně pomocí OpenVPN, stejně tak do banky a všude tam, kde mi záleží na bezpečnosti. Na druhou stranu sem tam hledám obsah, zboží, … které omezují geografickou lokací a těch pár korun už člověka nezabije. Jsou to tři piva měsíčně …

Mohu jen doufat, že společnost Kaspersky si moje peníze zaslouží.

Velká údržba dokonána …

Zdravotní stav se začíná pomalu lepšit, ačkoliv do ideálu daleko a uzdravení v nedohlednu, přesto jsem si troufnul na větší údržbu akvária, přesto bylo nezbytné rozdělit údržbu na dvé fáze, které odpovídají možnostem – udržet se na schůdkách a udržet nástroje v ruce. Prosté, nezbytné a se Stillovou nemocí se záněty docela obtížné a především nepředvídatelné.

Rostlinné akvárium v celé své kráse

V první fázi jsem se soustředil na hustou síť rostliny Rotala rotundifolia, která tvoří významnou část plochy (objemu) akvária. Ne všechny rostliny jsou vysázené ve volném substrátu, naopak většinu jsem vysázel do členitého reliéfu dna, mezi kameny a kořeny mangrove. Působí to více přirozeně. Daní zůstává obtíženější prostřih a formování růstu rostlin, které zaplétám do velice úzkých prostorů.

Rotala vydala na jeden celý 12 litrový kbelík a protože zbylo ještě trochu sil (nůžky v ruce a nohy na schůdcích), začal jsem stříhat také rozrostlý mech Vesicularia ferriei přilepený a navázaný na kořenech a kamenech a zredukovat plovoucí Salvinia nantans – hodně se přemnožila.

Ve druhé fázi o několik dní později jsem plně soustředil na pupečník – Hydrocotyle tripartita, protože růstem a vlezlostí patří k nočním můrám a prorůstá naprosto vším. Stačí malý kousek a začne na místě zachycení nekontrolovatelně růst. Sám pupečník vydal polovinu zmíněného 12 litrového kbelíku a musel jsem ho pinzetou a nakonec i rukama dostávat z dalších rostlin, kořenů a všech míst, kam se dostal. Dekorativní, ale velice invazivní rostlina.

Na řadu přišla Alternanthera reineckii, která sice biotopem nezapadá do Asie, ale jde o velice dekorativní a také velice náročnou rostlinu. Zástřih zdravých a krásně vybarvených rostlin už byl opravdu potřeba a rostliny se začaly větvit a prorůstat až na hladinu. Druhá polovina kbelíku byla naplněna. Čas zkrotit Limnophila sessiliflora, kterou ovšem stříhám praktický týdně, cca 5 cm nad substrátem a za týden je mám krásně vybarvené na hladině. Rostou velice rychle.

Prostříhání všech 5 druhů čeledi Cryptocoryne už byla jen taková malá třešnička, která nezabrala tolik práce, jako vybírání prázdných ulit a odsátí nečistot z prostoru mezi kameny. Očekával jsem větší nepořádek.

Eheim Multibox je velice užitečný pomocník a za tu cenu se vyplatil. Je to takové praktické udělátko – závěsná vanička, do které se dá zavěsit vše potřebné, poskytuje prostor na prostřih a další nástroje. S ručníkem po ruce a vaničkou zavěšenou na skle nenadělám a nemusím nic zbytečného uklízet. Nemoc přehodnotila investice a každý užitečný zlepšovák na usnadnění práce se zkrátka hodí. Skládací plošinka se schůdky a zábradlím, pojízdný naviják na hadice, výtlačné čerpadlo … člověk se musí přizpůsobit možnostem, ale i technikou a udělat to samé co nejsnadněji. Dlouhodobá investice do usnadnění.

Bez Avastu …

Bude lépe, alespoň pevně doufám, že neustálé a neřešitelné otravování „Vaše cokoliv může být ohroženo, kupte si …“ skončilo.

Upřímně nechápu, jak si společnost jako Avast může vůbec dovolit podobné jednání se zákazníkem, nota bene PLATÍCÍM zákazníkem, který dlouhé roky využíval placené licence, později pravidelné předplatné licencí a že jich nebylo málo. Konkurence nabízí naprosto stejné, dokonce nabídli lepší cenu za přechod a společnost AVAST si může akorát škubnout protézou, protože po sloučení s Norton jen zvýšilo intenzitu otravování zákazníka. Který by měl kupovat i to, co už měl a podotýkám, podobné poplašné zprávy NELZE vypnout v nastavení. Ani skrytým parametrem.

Smutné, co si dříve seriózní společnost poslední roky dovoluje, ale chápu, že někdo ty darmožrouty živit musí. Kdo by pak ufinancoval manažera debility, manažera diverzity, manažera demence a další hypermoderní posty zbytečných existencí, které jen parazitují a rozeštvávají. Odrazování zákazníků a jejich peněz už je takový bonus.

Nakonec, s Kaspersky mi opravdu už nic nechybí, veškeré funkce a nástroje působí naprosto stejně (zvyk) a nevidím jediný problém. Navíc na všechny moje licence mi nabídli 50% slevu a to se také počítá.

Technika v akváriu po roce …

Opět se ukázalo, že Eheim je zkrátka Eheim. Držák, kvalita a jistota funkčnosti s nedostižným přístupem k náhradním dílům.

Jak jsem chválil filtr Tetra Tec Ex 1200 Plus, nyní mu nemohu přijít na jméno, protože Tetra zvolila nepříliš dobrou konstrukci adaptéru a co hůř, podepřela celý filtr tristním těsněním, které po roce povolí. Nejsmutnější na celé situace zůstává absence náhradních dílů, konkrétně těsnících 0 kroužků, který je v adaptéru několika povolí po roce služby. Jediné co Tetra dodává je náhradní adaptér, který ovšem trpí stejným problémem a kroužky v novém adaptéru jsou taktéž po roce skladování na odpis a povolí. Zcela chybějící známky maziva na kroužcích už jen podtrhují nezvládnutí a podcenění materiálu těsnících kroužků. Když jsou nové, není s filtrem jediný problém, ovšem povolí a nastane problém.

… a to všechno jen proto, že Tetra kašle na náhradní díly.

Začalo to malým průsakem, který se postupně dostal až do filtrační hlavy díky styřelím O kroužkům a zlikvidoval celou hlavu. Původní adaptér opravdu prosakoval a na podlaze se začala vyskytovat voda. Sehnat náhradní kroužky rychle, tedy když už to teče dost dobře nešlo, náhradní výrobce neposkytuje a nakonec jsem skončil s filtrem ve škopku, který jsem pravidelně musel odčerpávat. Kroužky v Jihlavě nikdo neměl (stálo mě to 3 dny prakticky bez pohybu, protože tělo dostalo hodně zabrat – Stillova nemoc), eshopy sice ano, ale narovinu mi sdělili, že dodání až po svátcích. Nebylo zbytí a musel jsem objednat celý nový adaptér. Velice rychle přišlo zklamání. Popraskané kroužky v novém adaptéru prosakují ještě více a vodu už nestíhám odčerpávat zpět do akvária. Voda se dostala až do hlavy a proudový chránič reagoval vyhozením. To byla poslední kapka a nemá smysl řešit kroužky, když už se zničila i hlava a pořizovat novou hlavu. Prozradím, že filtr nyní naplnil písek na posypání chodníku.

Eheim je zkrátka Eheim a filtry řady Classic jsou ve spolehlivosti nedostižné.

Eheim Classic 2217 – v jednoduchosti je síla. Příslušenství nemá smysl zkoumat, jde o naprostý základ, přesto i základní hadice jsou krásně měkké a poddajné, žádný Tetra betonové hadice, ale krásně ohebná a dobře tvarovatelná hadice. Filtr tvoří prostý kýbl, napojení hadic a čerpadlo. U řady Eheim Classic jsou výtokové a sací napojení rozdílné velikost, ostatně má to svůj důvod a také to trochu komplikuje situace v momentě, když už má člověk reaktor, rozstřikovací rampu atd. Zkrátka a dobře, 2217 používá pro sání rozměr 16/22 mm, kdežto výtok 12/16 mm a je potřeba pořídit si přechodku. Stejně tak je dobré rovnou přihodit dvojité kohouty.

Upravený HW-603 s mechanickou filtrací, Eheim Classic 2217 s biologickou filtrací, reaktor CO2 (Profiplatns XL třtí generace) a samozřejmě celá flaška s CO2 řízená PH kontrolérem.

Jelikož se podělalo co mohlo, vzal jsem to celé z gruntu a každý, i sebemenší nedostatek techniky jsem řešil rovnou výměnou za Eheim. I tak prostá věc jako čirá vysokotlaká hadička pro C02 se po roce změnila v naleptanou mléčnou potvoru a žádala si výměnu. Vlastně prasklo i těsnění počítadla bublin (Up Aqua) a viskózní kapalina neustále někam mizela. O zpětném ventilu ve skleněném počítadle bublin (závity a napojení kovové) jsem si nedělal iluze nikdy, zpětný ventil používám od počátku kovový, který vyžaduje minimální tlak 2 bary. Camozzi je jistota, stejně tak jejich elektromagnetický ventil i jehlový ventil slouží třetím rokem zcela bez problému (spojky ACL/Camozzi). I takovou blbost jsem musel nahradit, rovnou jsem sáhl po Eheim (v podstatě to stejné, ovšem s lepším těsněním). Protože mám hadice za skříní těsně u zdi a není místo, místo standardního sání a rozstřikovací rampy Tetra (součást příslušenství filtru) jsem dal Eheim Set1 a Eheim Set2 v provedení 16/22 mm, které výrobce vybavil šroubovacím víkem pro snadné čištění hadic. Stačí odšroubovat a protáhnout kartáč. Kdyby se zátka ztratila, prodává se jako náhradní díl a tak prostá věc nabízí i možnost nasadit zátku s indikací průtoku. Jednoduché a přitom geniální řešení.

Eheim, Eheim, Eheim, …. Eheim 🙂

Další co mi doslova vyrazilo dech jsou čerpadla Aquatlantis Easy Flux v osvětlení (systém H2O). Mám dvě světla stejného typy a po roce chodu se čerpadlo natolik opotřebilo, že rozdíl v hluku činil 18dB. Vyosení rotoru dalo zabrat plastu okolo a vibrace postupně nabírali na intenzitě, až přišlo jednoduché řešení. Pryč s tím a do krytu nacpat malé filtrační hlavy Eheim, které se vejdou. Jde o jednoduché čerpadla interních filtrů, s minimálním průtokem, což mi vyhovuje. Slouží jen ke chlazení světla a ohřevu vody, nikoliv k nějakému většímu čeření hladiny. Od toho je tam prodloužená rozstřikovací rampa a proudové čerpadlo, vlastně i skimmer. A že si za to Aquatlantis nechá dobře zaplatit. Druhé světlo jsem kupoval nedávno za lidových 6900Kč (EasyLED 120 H2O).

… nakonec ani světla nezůstala původní, tedy jako celek, protože hlavy jsou nahrazení podstatně tiššími od Eheim. Nemám strach, že by Eheim zklamal a věřím, že investované prostředky se mi vrátí spolehlivostí a dlouhodobou životností.

Eheim je zkrátka Eheim!

Stillova nemoc …

Hodit držku ze schodů není problém, pravý loket je na tom zle, levé zápěstí o nic lépe a já zase pajdám jako chrobák. Kolena, kyčle a zatuhlý krk. Tak se nám to dneska sešlo tak krásně, že padnul oblíbený hrneček na kávu.

Tělo bolí nejen nemocí, svaly jsou nateklé, ale ještě se dotluču na schodech. Naštěstí jsem letěl čumákem napřed natloukl si lehce jen žebra 🙂

P.S.: Jo, začíná mě to srát, lepší se to, ale žádný zázrak rychlosti to opravdu není.

Stabilizace – dějství druhé

Stabilizace akvária po dlouhé nepřítomnosti ubíhá správnou cestou, antagonismus ustupuje a rostliny se velice pomalu vrací k normálnímu stavu, včetně projevů fotosyntézy s jemnými bublinkami kyslíku ve sloupci táhnoucího se od listu k hladině.

Denně akvárium sleduji, výhoda dlouhodobé nemoci spočítá v dostatku času a udržování se v klidové pozici, jak jen to jde. Obden provádím nejdůležitější testy parametrů vody ve snaze vybalancovat doplňkové hnojení chybějících prvků a samozřejmě sleduji i „druhořadé“ jako jsou dusičnany a amoniak. Druhořadé pouze pro tentokrát, samozřejmě že koncentrace N02 + NH4 zůstává zásadní a nezměřitelná, jinak by nastaly problémy pro veškerý život v akváriu.  

Ustálil jsem se na kapkových testech Sera a JBL, protože mi přijdou nejspolehlivější a nejpřesnější, ačkoliv jako každý kapkový test, měření zůstane pouze hrubě orientační a každá šarže testu se trošku liší. Respektive jednou za čas nechám udělat laboratorní měření a získám tím přehled o přesnosti kapkových testů a tím získám více informací pro určení hladiny např.: draslíku apod. Hodí se si nechat udělat jednou za čas skutečné laboratorní měření, protože člověk získá velmi dobrou představu o hodnotách v akváriu a dokáže si lépe poradit při nenadálém problémy s tím či oním prvkem.

K čemu jsem se zatím nedokopal je použití tekutého uhlíku Seachem Flourish Excel, nikoliv prostě proto, že bych měl strach z následků, ale prostě proto, že akvárium není plně stabilizované a nechci ho ještě více rozhodit. Samozřejmě se Staghorn drží, ale pomalu a postupně ustupuje. Zejména z rostlin. Na kořenech a šutrech ho ještě musím vydrbat kartáčem. Jinak tekutý uhlík aplikuji na konkrétní místo injekční stříkačkou (vypnutí filtrace a pohybu vody), které řasu spálí na červený chlup, který s chutí vyžerou šneci. Funguje to, už jsem to dělal a prostě čekám na stabilizaci, než Staghorn zlikviduji tekutým uhlíkem.

Parmička čtyřpruhá (Puntigrus tetrazona) …

Zážitků s těmito neunavitelnými plavci, zápasníky a vůbec jejich svéráznou živelností, disponuje každý akvarista. Nejsem výjimkou, i když ty moje jsou „prý mimo tabulky“. Neuplyne ani minuta, kdy by v akváriu neprobíhala minimálně jedna honička, zpravidla dvě až tři současně v různých částech a více aktérů. Samozřejmě parmičky se vyznačují svébytným soubojem, tedy tancování v kruhu, který probíhá už tradičně kdekoliv, zejména pak mezi nejkřehčími rostlinami. Oblíbený je zejména pupečník, který se akvaristé snaží kultivovat, usměrňovat a tvarovat na kořeny, kameny a dalšími rostlinami. Péče a píle odmění svým soubojem, ve kterém nehledí na okolí a zdemolují prakticky vše, zejména v mém případě trpí bujarý a kultivovaný pupečník. Skutečná demolice nastává, když jim do houště pupečníku zdrhne červík (larvy komárů, žábronožka solná), to se místo dvou nahrne do inkriminovaného místa celé hejno a bude hledat tak dlouho, dokud červík neskončí v žaludku. S přehledem zdemolují rotaly i pupečník. Asi proto, aby skimmer nezahálel.

  1. Jsou velice plaché a citlivé na světlo, dávají přednost nižší intenzitě a dlouho jim trvá, než si zvyknou na postupné rozednívání a stmívání
  2. Potřebují odpočinkovou zónu, mezi kořeny, kameny a krytím rostlin, kde odpočívají zavěšené hlavou dolů (typické chování)
  3. Nezáleží kolik jich máte, spolehlivě se oškubou a zredukují. Ze 40 mi jich zbylo 32 za 8 měsíců. Jen jedna jediná skončila život tak, že zajela do dropcheckeru. Dodnes je záhadou, jak se tam dokázala dostat.
  4. Těšíte se na dlouho očekávané krevety? Parmičky také, protože se z nich stane oběd a při hledání chutného oběda ještě zdemolují všechny rostliny a mech ukrývající krevety
  5. Čím větší teritoriální a agresivní divočák, tím rychleji skončí oškubaný bez ploutví a nezbyde nic jiného, než se smířit se ztrátou ryby
  6. Jsou to mrchy vybíravé. S průmyslovým krmivem (Hikari, Tetra, Sera, …) se příliš neobtěžují, s mraženým krmivem taktéž, ale jakmile do akvária vložíte živé červíky, do 5 vteřin jsou těsně pod hladinou a žravé šílenství začíná.
  7. Při žravém šílenství padají na dno jemné šupiny, jistota, že se potlučou mezi sebou
  8. Minimálně hodinu po skončení krmení živou havětí budou hledat dezertující havěť po celém akváriu
  9. S větším počtem se mydlí už jen mezi sebou.
  10. Když chcete nějakou rybu vylovit, zaručeně o tom ví a už jí v rostlinách nenajdete
  11. Na odlov divočáků neplatí ani noc a baterka, bez ohledu na to, jak jsou ostatní „zblblé“, konkrétní ryba tuší a zdrhá i tak
  12. Mechovky jsou podstatně háklivější na cokoliv, třeba bouchnutí dvěří
  13. Jediné s čím se snesou jsou pancéřníčci u dna, zbytek skončí jako oškubaná ponorka