Příklad z kochání se akváriem a pozorování chování.

Trocha problémů neuškodí, minimálně udržuje v pozornosti a pochybnostech nad učiněnými rozhodnutím. Patřím do skupiny vášnivých pozorovatelů, ano miluji kávu v klidu a dlouhé pozorování vlastního akvária, které se pro všechny případy fotím a pravidelně porovnávám s předešlým týdnem či měsícem. Setrvačnost roste s velikostí akvária a některé změnu vyžadují čas. Vlastně i proto si člověk pořizuje akvárium. Večerní kochání se nad zelení a čilým životem uklidňuje.

Začínám pozorovat nedostatky růstu a rozrůstání se u rostlin čeledi Cryptocoryne. Zdravé, svěže vybarvené ovšem tempo rozrůstání se ani náznakem nepřibližuje očekávání. Přímé srovnání s vodou stejných parametrů nevyznívá příliš optimisticky. V malé 54 litrové nádrži bují rostliny čeledi Cryptocoryne zběsilým tempem, nejen obnovou po prostřihu, ale také v tendenci zabírat prostor a vytlačovat ostatní rostliny. Ačkoliv jde o 2–3 hodiny práce každý týden, růst nepolevuje ani třetím rokem (Sera Floredepot + Sera štěrk) bez nutnosti doplňování živin přímo do dna. Hnojení opět shodné, samozřejmě s úpravami dávkování, taktéž sondou řízené dávkování CO2 a velice intenzivní LED osvětlení.

Neblahé tušení se začíná projevovat. Kdo by si pomyslel, že „Staré dno“ bylo chybou, ačkoliv samotné vzdušné Volcano by mělo pohybem vody stáhnout část živin z tekutého hnojiva přímo do dna bez nutnosti dalšího přihnojování. Osm měsíců po napuštění se myšlenka chyby stále více vkrádá do myšlenkových pochodu a přemýšlení, proč to nejede na plný plyn. Ostatním druhům rostlinám se daří, zběsile rostou a hustě zarůstají. Takový pupečník se prodírá skrze ostatní rostliny a dostat ho ven zabere zbytek sobotního odpoledne. Se zásobním substrátem v tomto okamžiku nic neudělám, protože bez vypuštění a kompletní změny dna to zkrátka nejde. Ani po částech, neboť není opatřeno síťkou/tkaninou. Další problém tkví v dočasném ubytování ryb a návratu zpět. Karanténní je pro parmičky příliš malé, do malého je dát také nemůžu. K tomu je potřeba počítat minimálně s měsíčním záběhem „opravené“ nádrže.

Dno je velice členité, mezery mezi kořeny a kameny úzké, a právě tam potřebuji dostat hnojivo, přímo pod kořeny rostlin, kde se výška svrchního substrátu pohybu v rozmezí 80–100 mm a místa na rozdávání není. Sklon kamenů, kořenů a výška vodního sloupce situaci neulehčí, s hnojícími kuličkami jen tak nepochodím, příliš velké a kořeny husté, pinzetou, ba ani aplikace přes upravený válec injekční stříkačky nepřipadá v úvahu. Jedinou možností zůstávají hnojící tyčinky a aplikované „nacpávačem“, o který se mohu opřít a protlačit na požadované místo ve správné hloubce. Několikrát se mi stalo, že se Bivoj dostal zázračně ven a nastalý zákal způsobil kalamitu. S kuličkami Bivoj pozitivní zkušenosti nejsou, ale abych byl objektivní, asi záleží i na šaržích. Někomu se začínají rozpadat a kalit při prvním kontaktu s vodou, druhému krásně drží i po procpání do dna. Tak či onak, cokoliv většího použít nelze.

Hotový nacpávač jsem našel na trhu jediný, od společnosti ADA s prémiovou cenou 2000 Kč a pouze pro jejich hnojiva, které moc v oblibě nemám. Stejně špičkovou kvalitu nacházím za třetinu ceny, a to jsem člověk, který v kvalitě a spolehlivosti celoživotně přistupuje bez kompromisů. Rozdíl je v tom, že nedostanu luxusní krabičku, propagovanou na každém workshopu, bez velkého marketingového humbuku okolo. Zkrátka ve složení a efektivitě rozdíl není, v ceně bohužel ano. I když momentálně toho moc neudělám a projevy nemoci přichází rychle a nečekaně, vyrobit si vlastní „nacpávačku“ byla hračka, která nestála nakonec ani korunu. Vzpomněl jsem si na staré trubičky z hydraulického systému, o odolnosti a materiálu není pochyb. Něco to vydrží, stejně tak 4 mm kulatina z nerezové oceli, kterou jsem našel v dílně a za oběť padla jedna stará plastová bedna. Stačilo odříznou madlo rukojeti s následným provrtáním pro pohodlné zasunutí tyčinky do dna. Pasuje perfektně a trocha akvaristické vazelíny s malým gumovým těsněním ze zapalovače pohyb usnadní. Odříznout 600 mm s obroušením nezabere ani 5 minut, vytočit závity na trubičce i kulatině, opět práce na 15 minut a nasadit madlo zajištěné podložkami a matkami je prkotina. Na kulatinu jsem si udělal závit podstatně delší, nejen pro nasazení hlavice pro pohodlnější vytlačení tyčinky, ale také jako jednoduchý stavitelný doraz pomocí obyčejné křídlové matky.

Chvilka přemýšlení nad funkcí a trocha představivost se vyplatí. Praktické bylo si odměřit vzdálenosti po 1 cm a udělat si na trubičce takový orientační metr, i když cit nezastoupí, představu o skutečné hloubce substrátu si člověk udělá. Drobnost, která se může hodit a člověk by měl věnovat chvilku přemýšlení i představě, jak se s takovou věci bude pracovat, jaké problémy ho čekají a nemusí po vyrobení nic upravovat, nebo měnit. Výhodou vlastního řešení není jen cena, ale také rozměry 650 mm znamenají, že si člověk nezmáchá ruce a může pohodlně napichovat dno i s vyšším vodním sloupcem. Další výhodu vidím v univerzálnosti, protože rozměry nejsou pro jeden konkrétní typ tyčinek jednoho výrobce, ale univerzální a použitelné pro více výrobců. Hodí se, pokud člověk zkouší, kombinuje, nebo jen experimentuje s dalšími druhy/výrobci hnojiva. EasyLife, Tetra, Sera, … nacpete tam cokoliv s díky pevnosti materiálu proniká i přes těžký a slehlý štěrk. U Volcano to nehrozí, ale u Sera už ano, zejména, pokud je prolezlý kořeny.

Průzkum, testování, aneb příprava na velké …

S nemocí se zákonitě dostává nadbytek volného času a nastává mírně řečeno nuda, protože člověk prostě potřebuje i něco dělat, tedy zabavit se neustálou četbou a dokumenty zkrátka nejde, co je potřeba vyřídit se vyřídí rychle a po zbytek dne člověk zkrátka může dělat maximálně to, co mu nemoc povolí. A právě tady nastává problém, protože to většinou moc dobře nejde, alespoň to, co by člověk chtěl dělat.

Tak či onak, na realizaci obří nádrže (už jí skladuji skoro rok) zkrátka není čas a nedovolí to ani současný stav, protože ještě je toho potřeba vyrobit a udělat dost, než budu moci vůbec nádrž osadit na ocelovou konstrukci ze silnostěnné konstrukční oceli (40 x 40 x 5 mm), protože zatím jsem pro jekly ani nebyl, natož abych je nařezal, svařil a připravil si dřevěné obložení nosníku, police, dvířka a zásuvkovou skříň. Práce jako na kostele, hotové je akvárium (čeká uskladněné), podlahy, přívody a vlastně jen základ v podobě stavebních úprav. Nesmím zapomenout na osvětlení v podobně velkých hliníkových chladičů s matricemi Orphek, napájení a závěsný systém pro zvedání. Přece jen, tenhle drobeček může vážit okolo 2500 kg a na to je potřeba se připravit, nejen vyrobit, ale hodně promyslet i údržbu, a tedy praktičnost nosníku (skříně) apod. Jak se to jednou usadí a ukotví, už s tím nikdo nic neudělá. Přemýšlení a představování si úkony údržby přináší nové poznatky. Naštěstí, tentokrát si udělám celou skříň podle sebe bez nutnosti úprav sériové skříně.

Ale o velké nádrži to tak úplně není, i když vlastně realizace malého akvária bude takovým testovacím pískovištěm, ve kterém budu zkoušet zejména substrát a také digitální řízení vlastní výroby postavené na mikro kontrolérech Arduino, včetně svých chyb při psaní a úpravách firmware. O tom se rozepíšu ještě v budoucnu. Někde se to odladit musí a pokud zjistím problémy, není problém vyměnit. Musím brát v úvahu i náklady, protože položit základy v podobě ADA, jsem na 45 – 50 000 Kč jen za substrát. Říká se, že ADA zůstává sázkou na jistotu, avšak nejsem úplně přesvědčen o nezbytnosti ADA. Tak jako tak, ani ADA není nevyčerpatelným zdrojem živin i nezbytných prvků a bude se muset časem doplnit, a právě tady přichází ke slovu výška vodního sloupce, členitost a dekorace, které bude nutno překonat a dostat tablety/tyčinky do toho správného místa. Velmi jsem oblíbil lehčí substráty jako je Volcano od Rataje, velice dobře si nechá líbit profilování, drží a snadno se udržuje. Procpat kořeny prorostlý těžký štěrk je úplně jiná liga. Dále je tu podstatný prvek – biotop, kde v přírodě (inspirace) převládají lávové kameny, a proto se hodí kombinace Volcano Red, kořeny mangrove a hnědé lávové kameny. I když je Volcano podstatně dražší než štěrk, stále ještě akceptovatelná cena, než ostatní „prémiové“ substráty. Ostatně jemné 1–3 mm oblázky (štěrk) Sera funguje třetím rokem v malé 54 litrové nádrži a 288 litrovou Asii jsem založil na Rataj Volcano Red. Malá nádrž disponuje zásobním substrátem Sera Floredepot, ve kterém to roste jako o život. Intenzivní a dlouhodobý růst s perfektními dekompozičními procesy dna a mohutnými kořenovými systém zdravých rostlin. Větší Asii pohání „Staré dno“ a upřímně řečeno, stojí za starou bačkoru. Bez druhého naládování by bylo za 8 měsíců po napuštění zcela vyčerpané.

Našel jsem další možnosti a začínám se čím dál více zajímat o zásobní substrát, který nemá speciální jméno, ale vypadá velice slibně a za velice dobrou cenu. Prodává se na Vodnirostlinky.cz, možná i někde jinde (nevím co přesně v tom je), ale zdá se, že by to mohlo fungovat v dlouhodobém horizontu. Musím přemýšlet v rozmezí minimálně 10 let, doufám že na věčnost …

Pátrám, pátrám a pátrám po zkušenost s tímto substrátem, ale i mnoha dalšími, o kterých čtu samá pozitiva. Co to nakonec bude ukáže až čas a také vlastní zkušenost, byť krátkodobá, v nově vznikající nádrži.

Stillova nemoc: Neplánovat a nechat se překvapit!

O zážitcích s touto nemocí jsem už něco málo psal, a protože už nějaký ten den po propuštění z infekčního oddělení uplynul, trochu toto téma opráším. Špatná zpráva je, že stále není diagnóza „na 100 %“ potvrzena, jednak to prostě nejde a ta druhá, konečně začala regrese bílých krvinek i protizánětlivých látek. Stále vysoké, ale pokrokem budiž krevní testy, které ukazují sestupnou tendenci.

Nezbytným předpokladem je přijmout fakt, že Stillova nemoc opravdu bolí a těžko se to vysvětluje, také bych byl opravdu skeptický. Bohužel, přesvědčivé argumenty přišly tou nejhorší možnou cestou a koneckonců, vlastní zkušenost zůstává nenahraditelná.

Začalo to zase v úterý, opět teplota a „zánětlivá vyrážka“ na kůži, která se vždy promění v takové červené (s léky se projevy i intenzita snižují) fleky na kůži a nastoupí zvýšená teplota. Moje běžná teplota bývá okolo 36,5 °C, tentokrát jsem na tom domácím IR teploměru naměřil 37,9 °C, ale protože ukazuje plus mínus autobus, moc bych mu nevěřil. Za druhé, s léky končí stejně rychle a nečekaně, jako při nástupu. Dá se říct, že jsem do úterka pajdal už relativně dobře, do ideálu sice daleko, přesto pajdal a zvládl jsem i menší (500–800 m) procházku relativně bez zdemolování se. Tím myslím únavu a nebyl problém ani zvednout např.: balení 1,5 litrového balení (6 ks) vody do vozíku. Prostě i Buldr si musí dojít nakoupit (zdrhnout). Vtipnou vsuvkou budiž situace u pečiva, kdy mě opakovaně nabrala soutěživá důchodkyně, která nabírala koblížky ve slevě. Napálila to do mě šestkrát, a to jsem od kritické oblastí stál asi metr a nezajímal se, protože sladké nesnáším.

Takže fajn, trocha teploty, trocha zánětu … a začíná mně chytat pravý nárt, levý loket a pravá kyčle. Noc byla opět veselá, ale odpadl jsem celkem rychle, takže dobrý. Ve středu jsem opět pajdal normálně (bolest a únava je tu vždy), dokonce jsem si dal párkrát schody a vyrazil na nařízenou procházku, tentokrát trochu do kopce k blízkému rybníku (cca 1 km), ale stále relativně v klidu.  Večer jsem si trochu zaskučel nad kolenem se zápěstím, trochu omezující, ale jinak dobré. Relativně dobré, protože sejít ze schodu je hodně o hubu a jistota v nohách prostě není taková, jaká bývala.

Je čtvrtek, já pajdám jak rychlonohá veverka a libuji si, že mně nic nebolí. Skoro, protože bolest je přítomná vždy, ale také musím připomenout, že můj práh bolesti leží opravdu daleko za průměrem. Optimisticky se těším na páteční odběr krve, návštěvu vyšetření a koulení očima doktorky. No plány jsou plány a Still je prostě Still.

Pátek dopoledne vstávám, trochu zatuhlejší, než je běžné, ale relativně pohoda. Trochu pobolívá koleno, ale nic zásadního. Přijdu do čekárny, čekám a ejhle … máme tu zase zánět. No moc to neřeším, doktorka opět koulí očima, jako by měla před sebou hříčku přírody a zábavný jehelníček pro zapichování, ale ještě je to dobré. Horní polovina těla dobrá, u té spodní se jí nelíbí koleno. Divné, protože pravé, kdežto já cítím levé. Inu doktorka je doktorka tak to moc neřeším, stejně ani tak nápich kolene jehlou a naládování. Opět kouká, sestra drží a já se ani nehnu. „Bude to bolet, držte … vás to nebolí?“, odpovím, že cítím jehlu, ale k bolesti to má hodně daleko, natož k takové bolesti, která by Buldra donutila zalehnout a nepajdat po všech čertech. A jako tradičně už sabotuji pokus o náplast s páskou, protože strhnout to i s chlupy mi vadí mnohem více, než nějaké jehly kdekoliv. Pohled sestry s doktorkou se nedá popsat „ty muži“. Buldr je totiž trochu neposeda zvyklý se hýbat, milujíc dlouhé výšlapy se psem, kde leze přes šutry, oranici, bahno, klády, skály … No začalo to příjemně, čekám ještě ne zprávu pro praktického lékaře a odvážím jí cestou domů k panu doktorovi (ano, Buldr si zase zařídil auto, potkal radar a nadával na debila na kruháku, který nevěděl, která bije) a zatím dobré. Zatím, protože jen jsem vylezl z ordinace, začalo zlobit koleno, pořádně, tak jsem dotáhl nohu do auta, začala zlobit lopatka a na prsou zase zánět s teplotou. Dojedu domů, se supěním vylezu z auta (ze SUV se leze o dost lépe) a začnou záda, tedy bederní páteř. Z krásného pajdání se stává silové opírání o hůl, shrbený jako chrobák a s bolestí na rozdávání.  A to se ještě ozývá příroda a trůn čeká, tam mám sice od příjezdu z nemocnice už madla na opírání (jsem za ně hodně rád), ale papírové vyřízení skončené práce čeká … no nic co bych chtěl popisovat, ale nakonec to šlo.

Je odpoledne, stále bolí bederní část, koleno a pod lopatkou. K tomu se ještě přidává levé zápěstí, aby se to jako vyvážilo. Still si dělá opět legrační hody kostkou, co bude bolet za hodinu. Večeř začínají ještě kyčle, krkolomná poloha nalezená pro úlevu opět funguje, ale každý pohyb a přesun stojí za to. V cestě k večeři stojí schody, dvě odpočívadla a 7 schodů mezi nimi. To bude něco se tam vyškrábat, jednou rukou na zábradlí, stěně, parapetu a čímkoliv na opření/přidržení, druhou rukou svírám vší silou hůl a opírám se o ní. Schod po schodu, se malou úlevou na odpočívadle. Průšvih je, že se neohnu do skříňky na pečivo, hledat prkénko v dolní zásuvce vzdávám předem až najednou přichází záchrana v podobě synovce. Získávám rohlík, prkénko i odnos ke stolu a stojí mě to jen „na zmrzlinu“ za posluhu. Opřený o linku, shrbený, ale najedený se soukám dolů. Nahoru to šlo lépe než dolů, načeš mi podjede hůl a já svým bolavým zápěstím a prsty, jako tonoucí, chytám zábradlí a opírám se o nohu s prohnutím vzad v zájmu rovnováhy. Zaplatil jsem za to extra porcí bolesti navíc a jsem sotva schopný se valit jako chrobák. Dojít další dvě porce schodů stálo za to.

… je vážně lepší to brát minutu po minutě, protože se dopředu opravdu plánovat nedá. Zatím je to moc čerstvé, sice v regresi a bolest se snižuje, ale nejsem ani zdaleka funkční, abych zvládl začít něco dělat, něco odnést, nebo vůbec začít normálně fungovat. I když bych hodně chtěl, prostě to nejde. Teď tu sedím skroucený v židli ve snaze ulevit zádům, připadám si zatuhlý a pořádně mohu používat jen pravou ruku. Noha už povolila, ale přidává se opět levý nárt a kyčle. Evoluce nemocí umí být pěkná mrcha!

Sobota a já skuhrám a šoupu nohama o francouzské holi, s oteklou levou rukou, záněty pod kůží si hledám nějakou polohu, kde najdu alespoň trochu pohodlí a do toho mi začíná ještě obličej. Stille … ty mrcho!

Vlastně to zní i jako dobrý potisk na trička „Still: neplánuj – překvap se“

Opět trochu zaskočen…

S možností se hýbat a začít pomalu opět něco dělat se Buldr pustil do
překopání filtračních médií, samozřejmě v menší míře, protože i Buldr ctí
„když to funguje, tak se v tom nevrtej“. Inu chtěl jsem se zbavit ve
filtraci Tetra Bio Balls i s biomolitanem, který už mi tak trochu pil krev. No
vlastně jsem se ho chtěl víceméně zbavit, zkrátka se dvoustupňovou
předfiltrací, která slouží k zachycení mechanický nečistot (PPI10 + PPI20 +
PPI30), o zbytek veškerého, sebejemnějšího, bordelu se postarají koule z mikrovlákna
(prodávají se jako 3D Koule např.: vodnirostlinky.cz) s neuvěřitelnou účinností
zachytit naprosto každý sajrajt i zákal, a přitom jde o levné a opakovaně
použitelné médium. Čištění je zážitek, tolik bordelu se prostě jen tak nevidí.
Všech nečistot zbavená voda teprve poté putuje do filtru Tetra Tec EX 1200
Plus, což je 12 litrový kyblík se filtračními koši narvanými médii pro
biologickou a v posledním koši i chemickou filtrací.

Jak osobně nemám rád levné věci, zkusil jsem si pořídit média pro biologickou
filtraci z jiného zdroje, než je Rataj a napadlo mě vyzkoušet ta, které
prodávají na vodnirostlinky.cz. Celkem se tam dají sehnat různé vychytávky a
věci, které např.: Rataj v nabídce prostě nemá. Majitel se očividně snaží,
komunikuje a celkem jsem si nakupovat u nich oblíbil.

Inu dnes mi média přišla, objednával jsem dva typy 700 m2 (1000ml) pro
doplnění spodního koše a 2000 m2 (3000ml) pro dva košíky (stačilo by méně, ale
ono se to doma nezkazí). Média přišla zabalená v prostém sáčku (nevidím důvod na
to dělat bombastický obal), oddělená po 1000ml. Stejně tak byla celkem čistá
(prach obsahuje i Seachem Matrix), pročištění od prachu pokládám za
samozřejmost, stejně tak i prohlédnutí a kontrolu obsahu nečistot, nebo vůbec
příměsí.

Sáček, stačí, stejně je nesmysl dělat suprtrupr obaly s potisky … ano, obal prodává.

První košík, tedy biomédium s plochou osídlení 700 m2 je tak akorát hrubé (2 cm v průměru) a dobře se vrství po celé ploše filtračního koše. V tomto případě nelze vytknout absolutně nic. Plave, ale to je prostě vlastnost média.

Trochu nepříjemné překvapení přišlo s poréznějším médiem (osidlovací plocha 2000 m2), které je zkrátka nepříjemně hrubé a tím myslím, že jsou to šutry jako kráva a dostat to do košíků je něco děsného, prostě tak hrubá média nemám rád, do koše se vejde pár kousků a neustále nějaký kousek překáží.

Přespříliš velké, nesouměrné a dostat rozumné množství do košů dost dobře nejde. Možná to tak má být, ale osobně mám raději menší média.

Střední velikost, najdou se menší i větší, ale cekem srovnatelné velikosti i členitosti

Velikost i tvarem jsou celkem stejné, samozřejmě se najdou výjimky, ale průměrná hrubost je překvapivě velice hojně zastoupená. Jak dovře bude fungovat ukáže až čas, možná jsou filtr s hlubšími a většími koši, ale moje Tetra zkrátka takové koše nemá a nejsou úplně vyhovující (rozměry). S Rataj Aquadetox tam toho nacpete o 3 litry více a koše budou naplněné do plna (tak, aby vše doléhalo a šlo to také zavřít).

Přemýšlím, čím to půjde nejsnadněji a bez námahy (stav). Nakonec malá sekerka a lehké poklepání, pročištění a šup s tím do filtračního sáčku. K rozbití není potřeba nakonec ani hrubá síla, k rozlomení stačí i ruce. Nepočítám-li hodinu na rozlámání (to je prostě Still), ušetřeno hezkých pár stovek, ale důkaz přinese až čas.

Budu tomu říkat biomédium, možná to má oficiální název, ale já tomu prostě říkám biomédium, nebo pemza.

https://www.vodnirostlinky.cz/Bio-filtracni-naplne-c2_1_2.htm

Všeho moc škodí

a poslední kapkou nebyla akvizice s Norton, ale neustále otravování s vlastním marketingem. Jinými slovy, ani v placených a řádně licencovaných produktech není možné vypnout obtěžující hlášení o možných účtech v ohrožení, o prodlužení licencí, o ovladačích, … zkrátka pokaždé si vymyslí něco, co otravuje život platícímu zákazníkovi.

Seriózní a důvěryhodný dodavatel bezpečnostního řešení si nemůže dovolit v libovolném čase a činnosti posílat na plochu oznámení, ve skutečnosti marketingem strach, kterého se člověk nezbaví, naopak přesune hezky na střed plochy a zobrazí senzační nabídku. S takovou milý Avaste se sbalte a jděte do prdele.

Své peníze po vypršení všech licencí předplatného a že jich není zrovna málo, dám raději někomu jinému, trpělivost už mi došla hodně dávno. Jediné co mi bude chybět je SecureLine VPN, kterou používám jak v mobilním telefonu, tak i notebooku při připojení v cizích sítích.

Je to škoda, protože zákazníkem jsem byl dlouhé roky a neměl jsem důvod měnit, až poslední rok mě přinutil změnit názor.

Stillova choroba na vlastní kůži

V první řadě je potřeba říct, že Stillova nemoc nemá zkrátka pevná
diagnostická kritéria, které lze nějak změřit a ověřit. Prostě ne, a protože
ani PET scan nenašel nic, stále se jedná o nejpravděpodobnější diagnózu a
projevy souhlasí. Bíle krvinky, protizánětlivé látky, … to všechno se
vyšplhalo do závratných výšin a záněty se tvoří i ustupují podle nálady,
postavení hvězd a vůbec zcela náhodně. Právě v tom spočívá podstata nemoci, v
naprosté nepředvídatelnosti, kdy se cítíte dobře a za hodinu se člověk osype a
bolí ho polovina těla. Druhá věc je její autoimunitní podtyp, kdy tělo napadá
samo sebe, respektive vše, co považuje za zánět. Případ od případu.

Bolesti? Věřte, že bolesti a omezení si člověk užije dosyta. Ačkoliv můj
práh bolesti leží daleko za hranicí běžného průměru, i tak musím konstatovat,
že jde o velice intenzivní bolest, ba co hůř, svaly přestávají fungovat a
člověk zažívá pocity, které připomínají postupné pomalé odtrhávání šlach a
svalů od kostí. A přesně o tom to celé je, o bolestech a nepředvídatelnosti. Z
hodiny na hodinu se situace mění, to že funguje nyní neznamená, že bude
fungovat i za hodinu. Není nic neobvyklého, když nastoupí osypání se a otoky.
Chcete se zvednout z postele, udělat pohyb a ejhle, místo loktu a svalů najdete
jen nateklý sulc. Tak to prostě je a s těmito projevy člověk neustále bojuje
při velice vysokých hodnotách protizánětlivých látek. Zkrátka zánět přichází a
odchází, jak se mu zlíbí.

Velice těžko se to popisuje a chápe, museli byste si to prožít. Nikomu to
nepřeji, jde o velice bolestivé a otravné onemocnění s nejistou budoucností.
Běh na hodně dlouhou trať a pomocí léčby se snaží mírnit projevy. Neumím popsat
slovy např.: bolesti nártu, prostě ne, jde o velice intenzivní bolesti z každé
kůstky, kloubu i prstu. A vážně to bolí, hodně bolí. U kyčlí si připadáte, jako
kdyby kloub byl obklopený kaší, jde o omezení, bolest, ale ve srovnání s nártem
to nic není. Stejně tak prsty na rukou, to je podobné a neudržíte v ruce ani
tužku, natož třeba hrnek s kávou, nebo sklenici s vodou.

S bolestí se popasuji snadno, prostě jí začnu ignorovat, avšak s omezením
funkčnosti mám prostě problém. Postupně začínám chodit, procházet se po zahradě
(moc dobře to nejde, člověk se okamžitě unaví), snad příští týden budu zvládat
i kratší procházky. Peklo jsou schody, zejména když chytne kyčle, koleno a na
druhé noze nárt. To se pak člověk belhá, kulhá, přidržuje a zmasakruje na
každém schodu.

 

https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/stillova-choroba-dospelych-479050

HP EliteBook 820 … aneb spojení se světem

Patřím mezi živočichy, kteří s lehkým úsměvem přehlížejí výrobky plné kompromisu a nekvality … přeneseno do světa lidského, s otcem jsme se nikdy neshodneme. Vlastně s mnoho lidmi se v tomto směru neshodnu, avšak já se vždy držel své zásady a opět se prokázala platnost.

O čem to vlastně mluvím? Inu mluvím o HP EliteBook v plné polní výbavě, který mi usnadňuje život každý den, včetně aktuálního pobytu v nemocnici. Vlastně jsem nikdy nechtěl psát články na mobilní počítače, nebo počítače vůbec, protože mě to zkrátka nikdy neoslovovalo a vybíral jsem si vždy jen podle sebe na míru, tedy tak, aby to vyhovovalo zejména mě osobně.

V čem je vlastně ten 12palcový prcek tak extra, že se vyplatí za něj opravdu zaplatit nikoliv právě lidovou částku. Celé tajemství se skrývá v kovovém rámu, pantů (slitina), odolnosti těla a nekompromisního zpracování. Vše pevné, přitom lehké a odolné. Jak by ne, když jde o nejvyšší pracovní řadu mobilních počítačů. Tenhle špunt hravě zastane práci stolního počítače kdekoliv a kdykoliv, stejně tak se na pracovním stole zkrátka nacvakne do dokovacího konektoru a jede se v režimu stolního počítače, se vším ergonomickým komfortem. Druhou vlastností jsou funkce a vychytané detaily, které u HP dlouhodobě ladí a Elitebook jsou na tom dobře již v době uvedení. Osobně jsem si zamiloval integrované nástroje pro přihlašování, šifrování a usnadnění, aniž by byl dotčen komfort uživatele. Bezpečné a elegantní.

Pro mě jsou jeho přednosti v klávesnici, která pravda také prochází trendem kastrací a nahrazování, avšak na rozdíl od konkurence, zde se stále nachází všechny důležité klávesy, a dokonce i zástupný numerický blok. Neméně důležité je i vybavení, včetně integrovaného modemu pro mobilní připojení, standardní rozhraní s možností použití přímých převodníků rozhraní, což je důležité, protože potom takové rozhraní nehoníte přes několik externích čipů. Privátní filtr proti čumilům, matný panel s příjemným rozsahem jasu, který se nechá číst i na přímém slunci, tiché, a přesto účinné chlazení a samozřejmě plně integrované bezpečnostní funkce, které EliteBook promění v drahé stříbrné těžítko. Přiznám se, že velice dlouho jsem ignoroval podsvícené klávesnice, ale jak jsem zjistil, někdy se prostě hodí i podsvícená klávesnice a pokud píšete všemi deseti prsty bez neustálého nahlížení na klávesnici, oceníte i „blokové oddělení“, hmatovou odezvu, … vlastně vše, co se dnes už nenosí. Smutné, ale tak to prostě je. Přednosti nejsou zkrátka a dobře po každého, ačkoliv přes 10 hodin na baterii musí ocenit každý. Dá to, ale budete se trochu krotit.

Protože jde o 12palcové provedení, je antireflexní IPS panel poněkud jemný a systém doporučuje zvětšení 125 % pro lepší čitelnost. Myslím, že tak to mají všichni, nebo alespoň většina panelů s rozlišením 1920 x 1080 pixelů. Panel je to fajn, dostatečně jemný, barevné podání není vůbec špatné a na svou třídu opravdu ničím neurazí. Možná by mohlo HP ještě trochu přidat na podsvícení, ale to už je drobnost. Tak jak tak, panel zůstává čitelným i pod přímým zdrojem světla, tedy ani slunce ho nerozhodí. Chlazení se povedlo, při nenáročné činnosti se chladí pasivně a ani při chodu není přehnaně hlučný.  

Otázku vyplatí/nevyplatí si musí každý vyřešit sám, realita je prostě taková, že Elitebook představuje špičkovou konstrukci, která se nerozpadne při prvním závanu větru. Není problém vyměnit baterii, SSD disk, nebo přikoupit operační paměť. Vše důležité je přítomno, včetně modemu (SIM), WIFI, čtečky paměťových karech, čtečky čipových karet (eObčanka) apod. Prostě všechno, co může člověk opravdu potřebovat a dále nechybí USB/USB-C, RJ45 Display Port, VGA … když se to všechno spojí s 256 GB diskem (SSD), 16 GB operační paměti a mobilním CoreI5 procesorem, je na nějaký ten pátek prostě vystaráno, pokud na tom nechcete stříhat video apod.

Nenahradí pracovní stanici s výkonným procesorem, profesionální grafickou kartou a také nezastane funkci herního počítače, ale ve všem ostatním se dokáže chovat jako plnohodnotný stolní počítač. Spojení mobilního a stolního počítače v jednom balení, pravda na stůl je potřeba dokoupit dokovací stanici, monitor(y), klávesnici atd.

Tak nám Buldra odvezla rychlá

Inu to malé svrbící něco, čemuž Buldrova teorie pozornosti nepřipisuje ani váhu myšího prdu, se ve své milé roztomilé zákeřnosti transformovalo do něčeho, co si vyžadovalo menší projížďkovou akci v „Rychlé“ a efektivního zásahu místních hasičů, kteří se s maskou dostali k Buldrovi nejdříve. Budiž díky všem zúčastněným, ale nezúčastněním za pomoc, protože být přítomen pes, dopadlo by to pro okolí hodně zle.

Ve čtvrtek to vypadlo ráno dobře, komu by se s tím chtělo marodit, a tak jsem se nechal uschopnit a chystal se napochodovat do práce. Naneštěstí se již odpoledne začalo něco dít se svaly a chůzí, jako by každý sval otékal a bolel. Celé to vyvrcholilo večer, když každý sval v těle, včetně bránice začali postihovat intenzivní křeče.

Ihned po příjezdu na urgentní příjem začalo zkoumání, co se s tělem děje. Nejen základní odběry krve, ale i například CT. Prakticky do hodiny bylo rozhodnuto, tedy čas jsem upřímně moc nevnímal, umístění na infekční oddělení a následné vyšetření identifikovaných zánětů. Tělo prostě ještě nedokázalo pracovat a rozhodnutí o lumbální punkci bylo přinejmenším dost komplikované, protože vlastní silou jsem se nebyl schopen ani pohnout a každý dotek byl něco jako prošít si botu hřebíkem. Inu první dvě kola lékaři vzdali, ani přes opakované vpichy se jim z mé páteře ropu dostat nepovedlo. Další tři kola byla na pořadu dne již v pátek, nakonec se to povedlo až po obědě, kdy konečně našla lékařka, co tolik potřebovala. Za sebe říkám, že jediné, co bolelo bylo držení mého křečemi zkrouceného těla na místě, propínání apod. Jakmile to povolilo a tělo bylo možné ovládat vlastní vůlí, nic to není, vlastně drát pod nehet bolí podstatně více. Horší je zůstat v klidu dalších 24 hodin, protože vám seberou polštář a člověk musí ležet, aby ho nebolela hlava. Nebudeme si nic nalhávat, jakmile zavřeli dveře, už jsem se kroutil jak jsem chtěl. Na nějakou další bolest už jsem nebral ohledy, nic horšího se stát nemohlo a když bolí celý člověk, tak bolí celý člověk. O tom, že můj práh bolesti leží úplně jinde jsem si něco poslechl.

Horší je, že po všech testech, odběrech a vyšetření stále nevědí, co se to s mým tělem děje a proč jsem neustále na extrémních hodnotách protizánětlivých látek. Zítra budou zkoumat tu poslední věc, kterou zatím nikdo nenapíchl a neprohledal, celý trakční systém a uvidím, co z toho vzejde, protože občas mám pocit, že přešlapujeme v kruhu a začínám na sobě pozorovat jistou míru frustrace. Není se čemu divit, nejistota není příliš příjemnou.

Nemocnice je celkem příjemná, respektive se snaží udělat příjemné prostředí, sestry i lékaři jsou ochotní, vybavení dobré, ale jen tu chybí WIFI připojení. Prostě se musím připojovat prostřednictvím mobilního hotspotu (v pokoji je samozřejmě televize, kterou nesnáším) prostřednictvím T-mobile, aktuálně jsem za jeho letní akci hodně rád. Co mi pije krev je prostě jídlo, chápu omezení, ale třeba ta sekaná z rozlepeného papíru byla něco nezstravitelného a motivace jíst nemocniční stravu mi přestává stačit. Bože jak já bych si dal něco čerstvého, něco z masa, něco ze skutečné zeleniny, … a hlavně po týdnu konečně šálek kávy v klidu a cigaretu .)

Turris Omnia 2020

Router přijde v obyčejné, leč účelné krabici poskytující ochranu relativně nákladnému routeru. Obešel bych se bez „návleku“, ale je mi jasné, že obal prodává, ačkoliv Turris Omnia si nekoupí každý a rozhodně není pro každého. Nic nechybí, ani šroubky pro montážní set na zdi/stropy. Hlavní okruh zákazníků tvoří konzervativní (čti velice líný pařez) na bezpečnost hledící jedinec či skupina, pro kterou jsou důležité nejen HW parametry, ale také možnosti konfigurace, modularita, vybavení a zejména aktualizace a neustálý vývoj. Nic pro úplné hračičky, nebo zákazníky typu 10 rohlíků a nějaký router.

Základní konfigurace snadná, výběr mezi rozhraním Forris, reForris a LuCI. První i druhé poskytují základní a obecné nastavení (snadno & rychle), třetí „rootovské“ již poskytuje grafické pískoviště, kde se člověk dosyta vyřádí, získá přehled o provozu v reálném čase, signál a stav bezdrátových opakovačů, správu repozitářů, vlastní pravidla firewallu, blokování reklam, … cokoliv, co potřebuje.

… možností je nepřeberně, nastavit lze cokoliv a kdyby s tím CZNIC jednou seklo, základy stojí na neustále se rozvíjejícím OpenWRT.

Turris Omnia 2020 poskytuje dostatek výkonu i modularitu do budoucna pro náročného i vytíženého zákazníka. Nastavím, provedu zálohy a průběžně kontroluji stav i pravidelný přísun aktualizací (klasický systém repozitářů a balíčků). Adaptivní firewall zní pro „lenochy“ vcelku dobře a podle logů v CZNIC nespí. To je prostě dobře a v předražených plastových chcípácích, ve kterém mělo hlavní slovo marketingové a desingové oddělení nenajde. Nemá 10 zbytečných antén, pro sichr obalených plastem (z hlediska šíření elekromagnetických vln žádný plast = útlum nepřekoná holý zlacený drát) …. v duchu prodej a zapomeň.

Jak jsem obnovoval domácí síť …

… do kterého se zasahovalo naposledy v pravěku. Nutno podotknout, dosti amatérsky a humpolácky. Zkrátka a dobře, potřeba kompletně vyměnit všechny UTP kabely nastala nejen z hlediska technického, ale také praktického, protože s označováním si nikdo hlavu nelámal. Zcela stejný problém představuje povědomí, kam který kabel vede a zejména kudy a jak byl veden.

Prozíravě některé UTP kabely vedou husími krky, zejména potěší informace, že se do nich dostala štuková omítka a sádra, nebo se rovnou kabel prostě zazdil. Peklo prostě existuje, zejména v kombinaci a nadávkami, kdy už to konečně začne zase fungovat. Jisté osoby prostě nezajímá, že jejich hloupost musím nyní odstraňovat, ale také že potřebuji určitý čas potřebný pro přípravu, odstranění a protažení. Dvě trasy těsně pod krovem jsem musel odsekávat, protože při izolaci se husí krk asi nehodil a kabel prostě zamázly potěrovými betonem, překrytí izolací na kterou se natáhla omítka. Hurá pro žebřík a opatrně se dostat k ohybu kabelu pod okapem, vedoucí dolů k dlažbě, pod kterou se napojuje na svazky silových vodičů a dále pod pergolu. To jen pro představu, co znamená měnit kabely. Jen výměna kabelů a protahování zabralo celé dva dny. Suma sumárum, padlo téměř 170 metrů odstíněného UTP CAT6E a jedna protahovačka padla za vlast. Kabely jsou na místě, dodatečné zakreslené do plánu a řádně označené.

A nyní čekalo už jen všechny kabely natáhnout a vyvázat pod krovem do jediného místa a nalisovat koncovky RJ-45. Dále bylo potřeba rozebrat síť prodlužovacích kabelů a přivést napětí do stejného místa. Stačila jedna krabička, ze které se vytáhl CYKY 3x 2,5 mm a dojel do přidané zásuvky, pevně přišroubované ke zdi, ihned vedle kovové skříně pro veškerou síťovou techniku s chlazením a patchem, ve kterém se sbíhá všech 22 kabelů.

Druhým krokem bylo potřeba vybrat správný hardware, nebudu nic nalhávat, nic není snadné a protichůdné rady generují chaos a když se to do toho zamotá ještě cena, nastává regulérní šílenství. Nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci a nesnáším výrobce, kteří prodávají a zapomínají, tedy kašlou na jakoukoliv podporu, natož dlouhodobou.

Konzervativní volba padla na Ubiquiti, které výrobce podporuje dlouhodobě a patří ve své třídě za spolehlivou a vyřešenou kvalitu. Hlavní 24 portový switch USW-24-PoE Gen2 zvládá obsloužit všechny síťové krabice ve zdech (ne všechny se používají), ale také vnitřní i venkovní AP (PoE). Pokrytí přízemí i patra obstarává šestice stropních AP Unfi U6 Lite a dále dvě venkovní Unfi FlexHD, které se postarají o pokrytí zahrady. Protože jde o starý dům, který tvoří silné cihlové zdi, žula a beton, bylo potřeba hledat duální pásma 2.4 a 5GHz, protože 5GHz zkrátka a dobře, v prostupnosti překážkami se 5GHz zkrátka nechytá a dávat do každé místnosti samostatné AP dost dobře nejde, bez většího zásahu do stropů. Musím uznat, že pokrytí signálem konečně odpovídá představám. Kecy a stížnosti patří minulosti. Jen VISA se trochu provětrala.

Pro někoho možná překvapivě, neboť jsem se setkal s oběma tábory zastánců i odpůrců, volba hlavního routeru, kterému svěřím celou síť, padla na Turris Omnia 2020 … ano ta krabička, za kterou si CZNIC nechá slušně zaplatit a kterou teprve přiveze DPD. Minimálně do úterý musím vydržet ještě se starým routerem a OpenWRT, které jsem si oblíbil, protože výrobce routeru na aktualizace a bezpečnost zapomněl už někdy v prvohorách. Kdyby všechna důvěra v řešení od CZNIC selhala, stále lze použít čisté OpenWRT. Výkon, kapacita i podpora prostě je.