1. července 2020 23:32:47 … selhává datový WD40EFRX-68WT0N0 (2. disk)
1. července 2020 23:38:45 … selhává datový WD40EFRX-68WT0N0 (1. disk)
2. července 2020 00:02:13 … selhává zálohovací disk WD40EFRX-68WT0N0 (3. disk)
2. července 2020 00:02:25 … s gejzírem a kouřem kolabuje Synology
… s denní prohlídkou souhrnných logů událostí, včetně stavu hardwarových chyb a událostí datového pole. Co přesně uvnitř selhalo a proč nefungovaly elementární ochrany napájecího zdroje? To zjistím leda při pitvě, ale i tak tomu moc šancí nedávám. Celá primární i sekundární strana je jedna velká roztavená polévka součástek. Podotýkám, že nebyla ani bouřka (rozvody jsou chráněné B + C), dodatečná ochrana proti přepětí (D), včetně všech přívodů (síťové kabely) a záložní zdrojem (APC SmartUPS). Havárii nezpůsobila ani teplota prostředí, nebo vlhkost.
Kde udělali soudruzi v NDR chybu? Pravděpodobně v návrhu ochran napájení, nebo se jednalo o bezchybně fungující „kurvítko“, které donutí zákazníka koupit si nový výrobek. Kdyby odešel jen NAS, tak bych to moc neprožíval, ale faktem, že mi sebral čtyři disky, už docela naštve. Záruka vypršela před 17 měsíci a disky si reklamovat nelze. Ani to nebudu zkoušet.
Ve výsledku dražší legrace, ale nejsem tak bohatý, abych si koupil nekvalitní výrobek. Napájení Seasonic, základní deska Supermicro s procesorem Epyc 3101, 32GB operační paměti ECC-RDIMM, čtveřice 4TB disků a systémový disk Kingston KC2000 M2.2280 s kapacitou 250GB, chlazené 6 ventilátory Arctic 120 PWM CO ve starší skříni Fractal Define R3 🙂 Minimálně na 5 – 6 let mám pokoj a jistotu.
Synology si nechalo zaplatit, ano cenu vlastního řešení navyšují disky (Gold jsou prostě dražší), ale alespoň se nebudu dívat, jak mi odpad s exkluzivní cenou zničí všechny disky.
Ne, opravdu nechci mluvit o dámských nájezdech na prodejce obuvi. Na první pohled nezajímavé, nezáživné, ale celkem důležité míti nohy v jednom kuse, bez hřebíku v chodidlech a přijatelném tepelném komfortu, zejména když je venku zima, od rána do noci padá déšť se sněhem a nohy se pohybují mezi kalužemi s „překvapením“, blátem, žebříkem … 15 – 16 hodin. I řemeslníci a lidé dělající rukama jsou lidé, kteří hledají kvalitní oblečení, obuv a recenzí, zkušeností, nebo testů se v tomto segmentu trhu nedostává. Recenze běžeckých bot se cpou zákazníkovi horem dolem, ale u pracovně bezpečnostních bot jste odkázáni na chlapi vedle vás. Ta tam je doba, kdy se do práce chodilo v tom nejhorším, těsně před vyhozením.
Základem pracovní boty je stélka proti propíchnutí, protože o zapomenutý hřebíky, kusy ocele, nýty, … není nikdy nouze a propíchnutá noha skrz na skrz se hojí dlouho a není to zrovna příjemné. Některé zážitky se opakovat nemusí, ale i nepříjemná zkušenost formuje budoucí rozhodnutí. Tužinka ve špičce chrání nohy před rozdrcením např.: nesete-li kus železa, těžkou skříň a upadne, tak to většinou schytají prsty u nohou (pozn.: bolí to). Dále brání např.: přejetí ještěrkou, kotoučem, nebo ráně paletovým vozíkem s paletou. Nezabrání kousku vodiče proniknout „vrchem“, ale lepší kousek měděného vodiče, než stovka hřebík v noze. Stélka má i tu výhodu, že s takovou botou prostě zašlápnete (ohnete) hřebík a je od něj klid.
Od pracovní boty ještě očekávám protiskluzovou podrážku (není nic lepšího, než hodit tlamu na mokré šikmé ploše, obvykle s něčím těžkým v ruce) a samozřejmě podrážku absorbující dopadovou energii. Když skáčete ze žebříku, rampy, rozdíl poznáte na první dopad.
Osobně jsem si oblíbil značku „To Work For“ a i když nepatří mezi nejlevnější lidovky, URBAN S3 ESD SRC mi zachránil nohy před bolestí tolikrát, že se prostě vyplatí. Zatím jsem nenašel pohodlnější botu pro celodenní nošení. Měkká, přesto jistá chůze po čemkoliv. Snese uklizené dílny po stavební bordel (pozor, není nepromokavá) a menší nedostatek je špička, respektive gumová ochrana špičky, která se snadno okope (a stejně snadno nataví zpět). Nohy se nepotí ani po 12 hodinách pod rozpálenou plechovou střechou s minimem možností větrání. Nejlépe se cítí v suché dílně, protože na chytání vlhkého prachu jsou specialisté. To stejné se dá říci o sandálech RUNNER ESD S1P SRC … v podstatě stejné, ale jsou to prostě sandále.
To Work For URBAN S3 ESD SRC – 18 měsíců nošení
WHEELS MF S3 HRO SRC jsou po všech stránkách super, ale bohužel nevydržela podrážka a po roce je slušně (rovnoměrně) zbroušená do hladka a natolik opotřebená, že bych hodil prostě hubu i na mokré silnici. Druhou nevýhodou je snadnost, jakou se nechají „okopat“ a protože jde o „terénní boty“, je odolnost a tudíž i životnost docela důležitá. Kotníkové boty jsou do prostředí, kde se s nimi nebude zacházet zrovna v rukavičkách a nové boty VM Footwear Dublin S3 (já blbec si přečetl a uvěřil v chybný popisek a bohužel chybí absorbční schopností, které nabízí až model Rockford).
VM Footwear Dublin S3 – Prvotní ošetření kůže a výměny vložek.
Na druhou stranu, mojí noze sedí jako ulité, netlačí a nejsou zbytečné široké (s úzkou nohou se boty vybírají špatně). Tkaničky, respektive materiál originální tkaniček rád nemám (rozvazují se) a s vložkami se nepářu, mám svoje oblíbené a prostě je vyměním za takové, které mi vyhovují.
Nejsem přehnaný estét, ale snažím se zaplacené udržovat v dobrém stavu. Jednou týdně vykartáčuji, ošetřím kůži včelím voskem s horkovzdušnou pistolí, aby byla kůže měkká a pružná, ale větší pozornost jim nevěnuji. Prostě bota, co musí fungovat.
Bota disponuje zalitou špicí, laicky a v nadsázce řečeno, gumovým nárazníkem, který brání okopání a zničení kůže. Ani 2mm silná kůže neodolá a prořeže se. Gumový nárazník je fajnová věc (škoda, že Wheelsky nemají). Jinak vypadá celkem solidně zpracovaná, vložky působí proti botě poměrně lacině, ale ty dají vyměnit a mění se běžně za nové, nebo jiné, individuálně preferované. Podrážka držela i na železe se sklonem 45°C s valící se vodou, takže co více si přát. Sice chybí odpružení, ale pokusný přechod přes M12x60 zcela bez problémů.
Konzervativní telefon přijatelných rozměrů, rozumnou výdrží a schopnou navigací, která se neztratí za první křižovatkou. Telefon pro konzervu středního věku, ovládanou despotickým Outlookem, dohledávajíc technickou/projektovou dokumentaci a přijímání neustálých telefonátů. Zkrátka a dobře něco, co bude fungovat a když se rozfláká, tak se prostě rozfláká a ztráta nebude tolik bolet.
Co jsem nikdy neřešil byl fotoaparát, v zásadě umím fotit a jen s automatikou a maximální fotografický výkon se omezuje na podklady k dokumentaci, reklamacím poškozených zásilek a další podobné činnosti. Stačí když je vidět označení, vodiče, zapojení, nebo následky 🙂
Nad rámec hardwarových vlastností jsem hledat telefon s 3.5mm jackem, slotem pro paměťovou kartu a svižný chod (dostatek paměti). Bonus byl build bez sociálního magořince v čele s Retarbůčkem (prasata dolující data i těch, které s Retardbůčkem nechtějí mít nic společného), nebo možností nemilosrdné likvidace bez nutnosti rootovat telefon, či nahrávat alternativní ROM. Twitter mám asi 10 let a napsal jsem tam přesně 11 odpovědí, prostě taková rychlejší RSS čtečka.
Xiaomi mile překvapilo četností aktualizací a bezpečnostních záplat, které nelze srovnávat s třikrát dražím Samsung Galaxy S3, kterému bylo nějaké záplatování a aktualizace těžce u zadele. Svižnost zůstává prakticky stejná (buildy jsou celkem dobře vyladěny), baterie drží a telefon zkrátka funguje v plně šifrovaném režimu (mimochodem i pro připojení používám VPN SecureLine od Avast) Nespočet šrámů a ran schytalo odolné pouzdro, které chrání proti poškrábání nepříliš kvalitní plast a ochranu skla.
Co se moc nepovedlo jsou záda, respektive měkký plast. Kovové spony i odstřižky měděných vodičů zanechávají na zádech hluboké rýhy (proto pouzdro) a fotoaparát, který se trochu ztrácí při zhoršených světelných podmínkách a ostření na minimální vzdálenost, je-li potřeba vyfotit nějaký detail. Za ty peníze spolehlivý sluha a despotický vládce času.
Zaplaťpánbůh za zimu – sníh, déšť a mráz, který alespoň neprobudil k životy bodavé vosy. Raději se pohybovat na hranici mrazu s promočeným oblečením (13 hodin deště se sněhem ), než schytat nejméně desítky vos. S výjimkou kompletně vytopených a tím myslím, že bez osekání a vysekání vrstvy zatvrdlého jílu, byste se ke svorkovnici nedostali, slouží každé světlo jako útočiště pro vosí kolonie. Špína, prach, vosí hnízda, … v každém světle s komponentami v různém stavu poškození. Je zázrak, že svítí.
Světla přivezla dodávka SMJ přímo na místo i bednou nových žárovek (150W), vcelku kvalitních Osram a šlo se instalovat. Nejprve nastříhat vodiče CYKY-J 3x 1.5mm2 a poté rozebrat. Slovy nelze popsat, avšak až na jediné, svítí nakonec všechny. Fotografie vydají za tisíc slov.
Veřejné osvětlení
Veřejné osvětlení
Veřejné osvětlení
Rekonstrukce veřejného osvětlení – půjdete-li cestou od blázince dolu k CityParku přes most, přes zastávku podél hradeb, budou vám na cestu svítit takováto světla.
Naštěstí na přechod pod Kopečkem a zastávku si SMJ objednalo nové a špičkové LED osvětlení.
Vzhledem k technické nedokonalosti jehlového ventilu Camozzi při výrobě, bylo potřeba naplnit láhev dříve, než v předpokládaném termínu. Stalo se, problém byl vyřešen, ale poloprázdná láhev zůstala. Krajské město, internet plný informací o plnění … stejně člověka pošlou do háje (zdravím zejména Linde). Většinou se omluví, že takto malé láhve prostě nedělají, nebo se musíte smířit s tím, že láhev tři týdny neuvidíte, protože dříve se do plnírny nedostane.
Konec světa 1km, Jihlava 3km …
Tlaková láhev pro CO2 o objemu 2 litru s ventilem W28.1, nebo abych byl přesný, W28.1 x 1/14″ o výšce 420mm. V Jihlavě a okolí neřešitelný problém a nezbývá než s ní dojet až do Třebíče, protože 60 litrové akvárium připojení k 26.8 litrové bombě působí v místnosti trochu jako stoh uprostřed fotbalového hřiště 🙂
Hrdě se hlásím k tvorům, kteří chodí strašit marketingová oddělení a upřímně nesnáším, když se mi prodejce snaží prodat něco, co vůbec nechci. Zhýčkán jasnou představou o budoucím výrobku, respektive neustoupím z požadavků na ergonomii, zpracování, použité komponenty, životnost, … a tak dále.
Periférie pokládám za důležitější, než samotný počítač, protože bez kvalitní a pohodlné klávesnice s hmatovou orientací nelze smysluplně psát, používat klávesové zkratky a vůbec komunikovat s uživatelským rozhraním. Zpravidla si vyberu jeden model, který si nakoupím do zásoby (ano, Microsoft Natural 4000 se nevyrábí, přesto dvě zůstávají ještě v záloze) a krize nastává, když zásoby dojdou a model se již nevyrábí.
Murphyho zákon schválnosti říká, že když se něco nemůže podělat, tak se to stejně podělá a pro sichr v nejméně vhodný okamžik. Inu tak se stalo, že poslední plně funkční myš Logitech MX 1000 se odporoučela do křemíkového nebe. Páteční volno se nakonec hodilo, jednak jsem potřeboval dospat předešlé dny strávené výlety k rozvaděčům dislokovaných různě po Republice a druhák se mi hodilo, že si konečně můžu vybrat novou myš, protože předchozí dny nebyl čas. Sesumírování nezabralo více než pár minut, protože požadavky se prakticky nemění, alespoň v základních preferencích. Po dopoledním průzkumu trhu propadlo drtičkou 5 kandidátů, které bylo třeba nalézt v „showroomech“ a důkladně si je osahat a vyzkoušet.
Logitech G502 Hero … model, minimálně pro několik dalších let. Velká podložka je základ a tahle vypadá ještě velice „neutrálně“, i když připouštím, že čistě černá by byla zajímavější. Koneckonců funguje s každou myší, dobře se čistí a kvalita zpracování přesahuje očekávání ve své třídě. Povedla se.
Dobrou zprávou bylo, že všech 5 kandidátů měli vystavených v CZC.cz a já tam nakupuji prakticky od jejich vzniku. Dobré zkušenosti a nemusím objíždět v pátek odpoledne Prahu, rozkopanou Prahu. Ťokuv průsmyk při zpáteční cestě docela stačí. Do jejich „showroom“ napochodovalo stvoření s opancéřovaným notebookem a v čistém pracovním oblečení a začalo zkoušet herní myši. Proč herní, prostě proto, že mi nástupce MX1000 nesedl do ruky při ovládání bočních tlačítek. Bohužel, musel jsem se vydat testovat „herní myš“, která si v životě nezahraje 🙂
Proč jsem si vlastně vybral Logitech G502 Hero?
Okamžitě padla do ruky – stvořena pro mou ruku
Logitech se drží ve své kvalitě zpracování, materiálů a osazení spínačů i součástek
Snadno dostupná a pohodlná boční tlačítka
Programovatelná tlačítka si mohu přizpůsobit podle sebe
Možnost eliminovat zbytečné podsvícení
Oblíbená myš a to znamená, že sehnat nové plošky nebude problém ani za dva tři roky
Nekonečné kolečko … silně návykový standard
Příjemný materiál (z toho, co se nabízelo)
Bohužel, najdou se i nedostatky např.: malíček by si zasloužil lepší oporu. Suma sumárum, porazila i dražší myši, ale MX1000 byla prostě lepší (pohodlnější).
P.S.: Nacpali mi k myši podložku G240 … je mi k ničemu a rád obdaruji někoho, kdo podložku využije.
Není potřeba psát další pochvalné komentáře k architektuře procesorů Ryzen, ale co je to platné, když celek selhává v elementární funkčnosti a společnost AMD není schopna komunikovat s výrobci, připravit je na změny a donutit je dělat věci pořádně. Procházka po krku manažerům není zase tak od věci. Situace se dostala do stavu, kdy se problém přehazuje jako granát s vytaženou pojistkou a nikdo nepřizná chyby. Samozřejmě Asus stojí zcela mimo měřítka, protože podpora Asus nekomunikuje raději vůbec.
Počáteční nadšení střídá krutá realita (píše se červenec 2019) v podobě problémů s TPM čipy, které jak se zdá, fungovat na této platformě nikdy nebudou. AMD přináší polovičatou náhražku v podobě fTPM. Neurazí, nepomůže. S každou další verzí BIOS přichází zcela (pozn. sarkasmus) podstatné vylepšení o 5MHz, superkritické podsvícení a další, zcela zásadní opravy. Skutečnost, že každých 10 – 17 vteřin dojde k odpojení a znovupřipojení TPM čipu … koho by to zajímalo, že?
Vyzkoušet další výrobce s dodáním TPM čipu za několik dní až týdnů? Na to neměl nikdo nervy, stejně tak bojovat s větrnými mlýny. Například: S vydáním verze biosu 1005 docházelo po třetím odpojení k zablokování, které nebylo možné vyřešit jinak, než celkovým resetem biosu. Tedy každé 3 minuty resetovat bios, aby se vůbec povedlo inicializovat TPM čip. Jó v Asus sedí zkušení borci.
Řešení se našlo u stejného dodavatele (nervy máme jen jedny) a na rozdíl od internetových hrdinů, nepokládá platícího zákazníka trvající na funkčnosti za otravný hmyz. Inu sestavu(y) si odvezl a za dva dny dodal Dell Precision 3630MT. Konečně vše funguje tak jak má.
Dokud si AMD tvrdě nedupne a neprojde se výrobcům po krku, není zákazníkem nikdo jiný, než nadšený betatester. Ani po roce od vydání, nejsou schopni dodat funkční a použitelný bios, ve kterém by fungovali alespoň elementární základy.
Zcela náhodně se objevila jinak neviditelná rybí drobotina oblíbeného druhu z rodu panéřníčků, konkrétně Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus), který se samovolně rozmnožil. S antracitovým štěrkem a hustým porostem rostliny prakticky splývá s prostředím a stává se neviditelným. Praktické pozorování se omezuje na plavání hejna s neonkami a výlety na hladin (břišní dýchání), kterého se obvykle účastní celé hejno.
Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
Dospělý jedinec dorůstá délky 2.5 – 3 cm (zpravidla samice bývá větší, než sameček, který dosahuje průměrné délky 2 centimetrů) a proto se velmi špatně identifikuje. Hledejte uprostřed dekoračního Seiru kamene, kde se ukrývá za kobercovými rostlinami. Poslední obrázek zachycuje 5 – 7mm prchající „šmouhu“.
Radost z nových členů hejna kazí pocit nevědomosti a přes pravidelnou kontrolu, pozorování a údržbu nebyla drobotina objevena dříve.
Bez dvaceti dnů přesně rok, co jsem prodloužil licenci antivirového řešení a situace se opět opakuje, kdy na jedné straně stojí maximální spokojenost elegance placeného řešení a na straně druhé „zanedbatelná cena“. Uvozovky jsou na místě, protože nikdo nechce platit zbytečně.
Avast Internet Security + Avast Secure Line
Pouze v angličtině, protože česky bych termínům prostě nerozuměl 🙂
Člověk spokojený, kterého vlastně nic neotravuje a řešení působí velice elegantním dojmem a nestará se více než musí, nemá problém zaplatit tu tisícovku a nějaké drobné ročně za licenci komplexního antivirového řešení. Prostě ne a řeči o tom, jak jsou alternativy lepší, protože někomu se nechtělo platit … neberu. Respektive chápu, že se mohou najít dobrá řešení, ale proč se zabývat zbytečnostmi.
Na druhou stanu postrádám některé detaily nastavení (napsat si vlastní pravidla firewallu není problém, ale prokousat se k tomu a donutit už je horší) prostě chybí a to je jednoznačné mínus. Výchozí nastavení znamená vždy úplně špatně, ačkoliv se výrobce snaží udělat to co nejméně špatně, stejně špatně a právě přístup k individuálním nastavení tak trochu postrádám. Jako zatočit s Kryplbůčkem dokážu (a tak činím) už na Gateway, ale některé jemnější a sofistikovanější filtr proste v Avast Internet Security chybí. Třeba v tomhle směru bývalo Comodo o dost lepší, jenže mělo své mouchy a dokázalo pořádně potrápit (zejména po aktualizacích, kdy blokovalo přihlašování a tento bug, tisíckrát reportovaný, prostě přetrvával …. a trpělivost docházela.
S podrobnou konfigurací nepochodíte, ale pro průměrného uživatele může být víceméně optimální a srozumitelná. Cisco IOS nečekejte.
… zase zaplatím, ale je otázkou, zda nepřejít ke konkurenci. I když fungovat bez Avast Secure Line … multiplatformní VPN si představit neumím, respektive na počítači je mi to jedno, ale na cestách s notebookem a telefon velice šikovná věc.
Pravidelně hlídám hodnoty vody, teplotu, množství CO2, ačkoliv o dobré kondici svědčí prosperující rostliny i rybí posádky. Jen ty šneci se mi stále množí a nestíhám je odstraňovat (čti chytat do sýtka i pastí), ale stejně to nepomáhá a množí se raketovým tempem. Ačkoliv frekvence hnízd se zdá subjektivně nižší, alespoň na sklech, na rostlinách jsou neustále nová a nová hnízda.
Za (ne)kvalitu vybouleného akvária s odlesky světla se omlouvám, zkrátka fotit neumím a vlastně ani nevlastním nadstandardní fotoaparát ve šmatlafounu (ostatně já ho používám na telefonování, dohledávání plánů, … a kvalita fotografií je až na posledním místě žebříčku).
