Šance pro VM Dublin S3

Ne, opravdu nechci mluvit o dámských nájezdech na prodejce obuvi. Na první pohled nezajímavé, nezáživné, ale celkem důležité míti nohy v jednom kuse, bez hřebíku v chodidlech a přijatelném tepelném komfortu, zejména když je venku zima, od rána do noci padá déšť se sněhem a nohy se pohybují mezi kalužemi s „překvapením“, blátem, žebříkem … 15 – 16 hodin. I řemeslníci a lidé dělající rukama jsou lidé, kteří hledají kvalitní oblečení, obuv a recenzí, zkušeností, nebo testů se v tomto segmentu trhu nedostává. Recenze běžeckých bot se cpou zákazníkovi horem dolem, ale u pracovně bezpečnostních bot jste odkázáni na chlapi vedle vás. Ta tam je doba, kdy se do práce chodilo v tom nejhorším, těsně před vyhozením.

Základem pracovní boty je stélka proti propíchnutí, protože o zapomenutý hřebíky, kusy ocele, nýty, … není nikdy nouze a propíchnutá noha skrz na skrz se hojí dlouho a není to zrovna příjemné. Některé zážitky se opakovat nemusí, ale i nepříjemná zkušenost formuje budoucí rozhodnutí. Tužinka ve špičce chrání nohy před rozdrcením např.: nesete-li kus železa, těžkou skříň a upadne, tak to většinou schytají prsty u nohou (pozn.: bolí to). Dále brání např.: přejetí ještěrkou, kotoučem, nebo ráně paletovým vozíkem s paletou. Nezabrání kousku vodiče proniknout „vrchem“, ale lepší kousek měděného vodiče, než stovka hřebík v noze. Stélka má i tu výhodu, že s takovou botou prostě zašlápnete (ohnete) hřebík a je od něj klid.

Od pracovní boty ještě očekávám protiskluzovou podrážku (není nic lepšího, než hodit tlamu na mokré šikmé ploše, obvykle s něčím těžkým v ruce) a samozřejmě podrážku absorbující dopadovou energii. Když skáčete ze žebříku, rampy, rozdíl poznáte na první dopad.

Osobně jsem si oblíbil značku „To Work For“ a i když nepatří mezi nejlevnější lidovky, URBAN S3 ESD SRC mi zachránil nohy před bolestí tolikrát, že se prostě vyplatí. Zatím jsem nenašel pohodlnější botu pro celodenní nošení. Měkká, přesto jistá chůze po čemkoliv. Snese uklizené dílny po stavební bordel (pozor, není nepromokavá) a menší nedostatek je špička, respektive gumová ochrana špičky, která se snadno okope (a stejně snadno nataví zpět). Nohy se nepotí ani po 12 hodinách pod rozpálenou plechovou střechou s minimem možností větrání. Nejlépe se cítí v suché dílně, protože na chytání vlhkého prachu jsou specialisté. To stejné se dá říci o sandálech RUNNER ESD S1P SRC … v podstatě stejné, ale jsou to prostě sandále.

WHEELS MF S3 HRO SRC jsou po všech stránkách super, ale bohužel nevydržela podrážka a po roce je slušně (rovnoměrně) zbroušená do hladka a natolik opotřebená, že bych hodil prostě hubu i na mokré silnici. Druhou nevýhodou je snadnost, jakou se nechají „okopat“ a protože jde o „terénní boty“, je odolnost a tudíž i životnost docela důležitá. Kotníkové boty jsou do prostředí, kde se s nimi nebude zacházet zrovna v rukavičkách a nové boty VM Footwear Dublin S3 (já blbec si přečetl a uvěřil v chybný popisek a bohužel chybí absorbční schopností, které nabízí až model Rockford).

Na druhou stranu, mojí noze sedí jako ulité, netlačí a nejsou zbytečné široké (s úzkou nohou se boty vybírají špatně). Tkaničky, respektive materiál originální tkaniček rád nemám (rozvazují se) a s vložkami se nepářu, mám svoje oblíbené a prostě je vyměním za takové, které mi vyhovují.

Nejsem přehnaný estét, ale snažím se zaplacené udržovat v dobrém stavu. Jednou týdně vykartáčuji, ošetřím kůži včelím voskem s horkovzdušnou pistolí, aby byla kůže měkká a pružná, ale větší pozornost jim nevěnuji. Prostě bota, co musí fungovat.

Bota disponuje zalitou špicí, laicky a v nadsázce řečeno, gumovým nárazníkem, který brání okopání a zničení kůže. Ani 2mm silná kůže neodolá a prořeže se. Gumový nárazník je fajnová věc (škoda, že Wheelsky nemají). Jinak vypadá celkem solidně zpracovaná, vložky působí proti botě poměrně lacině, ale ty dají vyměnit a mění se běžně za nové, nebo jiné, individuálně preferované. Podrážka držela i na železe se sklonem 45°C s valící se vodou, takže co více si přát. Sice chybí odpružení, ale pokusný přechod přes M12x60 zcela bez problémů.

Jihlava … město, kde se s tím nemažou.

Zaplaťpánbůh za zimu – sníh, déšť a mráz, který alespoň neprobudil k životy bodavé vosy. Raději se pohybovat na hranici mrazu s promočeným oblečením (13 hodin deště se sněhem ), než schytat nejméně desítky vos. S výjimkou kompletně vytopených a tím myslím, že bez osekání a vysekání vrstvy zatvrdlého jílu, byste se ke svorkovnici nedostali, slouží každé světlo jako útočiště pro vosí kolonie. Špína, prach, vosí hnízda, … v každém světle s komponentami v různém stavu poškození. Je zázrak, že svítí.

Světla přivezla dodávka SMJ přímo na místo i bednou nových žárovek (150W), vcelku kvalitních Osram a šlo se instalovat. Nejprve nastříhat vodiče CYKY-J 3x 1.5mm2 a poté rozebrat. Slovy nelze popsat, avšak až na jediné, svítí nakonec všechny. Fotografie vydají za tisíc slov.

Naštěstí na přechod pod Kopečkem a zastávku si SMJ objednalo nové a špičkové LED osvětlení.

Jihlava – krajské město, ve kterém CO2 nenaplníte!

Vzhledem k technické nedokonalosti jehlového ventilu Camozzi při výrobě, bylo potřeba naplnit láhev dříve, než v předpokládaném termínu. Stalo se, problém byl vyřešen, ale poloprázdná láhev zůstala. Krajské město, internet plný informací o plnění … stejně člověka pošlou do háje (zdravím zejména Linde). Většinou se omluví, že takto malé láhve prostě nedělají, nebo se musíte smířit s tím, že láhev tři týdny neuvidíte, protože dříve se do plnírny nedostane.

Konec světa 1km, Jihlava 3km …

Tlaková láhev pro CO2 o objemu 2 litru s ventilem W28.1, nebo abych byl přesný, W28.1 x 1/14″ o výšce 420mm. V Jihlavě a okolí neřešitelný problém a nezbývá než s ní dojet až do Třebíče, protože 60 litrové akvárium připojení k 26.8 litrové bombě působí v místnosti trochu jako stoh uprostřed fotbalového hřiště 🙂

Založeno jest … zase.

Konečně dorazila nová technika v podobě filtrace Eheim Aquaball 60 s upgrade kitem (filtrační média: aktivní uhlí, biomolitan, biovata), ktery docela solidně čeří vodu a předkvapil svou hlučnosti. Respektive hučel jako holící strojek v plechovce, ale stačilo se podívat vrtulce na zoubek a už o něm nevím 🙂

Vysazeny všechny rostlinky, osázeny kořeny Anubiasem a Thajskými mechy. Nezbývá doufat, že po koňské dávce bakterií a tablet proti řasám (se mi po týdnu rozmnožily potvory) se akvárium podaří zaběhnout. Voda samozřejmě bude minimálně týden zakalená, neboť se uvolňují živiny a barví kořeny. První „candáti“ nasazeni, tradičně živelné pancéřníky malé (4ks) a krunýřovce napské (3ks) k množícím se šnekům


Hardscape akvária

Podkladový růstový substrát jsem opět zvolil od Sera Floredepot v mírně svažující se vrstvě (2.5cm u zadní stěny a 1cm na předním skle) s hnědým štěrkem Sera Gravel Brown (Ø2 – 3 mm). Tentokrát jsem zvolil odlišný hardscape – tedy centrální vrásčitý masivní kamenný blok (dovezen z Ukrajiny … daleko od Černobylu) a vyztužený menšími kameny bránící pohybům dna. Jako doplněk jsem zvolil další vysoce porézní lávové kameny a přidal kořeny mangrove osázené Anubiasem. Další kořen, bohužel ještě namočený, přidám do prozatím prázdného prostoru jakmile nastane čas. Vylovil jsem ho teprve nedávno, krásně členitý a potřebuje vyčistit a navázat mechem Cladophora aegagrophila)

Změny vyžaduje i technika, neboť „základní startovací vybavení“ dostálo svému názvu, kde slovo kvalita ztrácí na významu. V následujících dvou pracovních dnech dorazí nový filtr Aqualantis Biobox 0 Mini s trojitou filtrační vložkou a sada vybraných filtračních médií pro zábeh. Dále nové 75W topítko stejné značky s montážním setem přímo do filtračního bloku.

Nenápadní aktivisté

Opravdu jsem si domu nepořídil stádo socialisticky vymaštěných levičáckých parazitů z z objektu Klinika. Mluvím o užitečných snečích Okružáků kanadských (planorbella duryi) a aktivních čističů – pojídačů řas, v podobě krunýřovců. Krunýřovec napský (Otocinclus huaorani) aktivně rejdí po skle, kamenech, sklech a požírá řasu. Respektive by měl, ale většinou je vidím plavat s pancéřníčky (vzhledem jsou si relativně podobní), kteří krunýřovce napodobují. Vznikají tak komické situace, při kterých se na jednu kytku nahrne s krunýřovcem celá čtveřice pancéřníčků malých 🙂

Založení se povedlo s dobře nastartovaným biologickým procesem s nezbytným měřením všech možných (vlastně i nemožných) parametrů vody, bylo žádoucí nasadit „pohyblivý život“. S výjimkou neustále se krmících šneků okružáků kanadských (Planorbella duryi), pořídil jsem si čtveřici pancéřnícků malých (Corydoas pygmaeus), které jsou mezi sumečky tak trochu unikátní svou aktivitou a pohybem po celém akváriu. Je úžasné pozorovat, jak jeden vystřelí k hladině a další tři ho následují a utváří tak úžasné divadlo.

Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)
Pancéřníček malý (Corydoras pygmaeus)

Další rybí přírůsky budou následovat za 2 a 4 týdny. Udržet zdravou rovnováhu u malého objemu vyžaduje citlivý přístup. Nejsem si úplně jistý, jestli chci ještě „Neonky“. Samozřejmě, že se jedná o velice výrazně zbravené ryby, ale těžko mohou konkurovat kočovnému divadlu pancéřníčků malých. Jsou schopni si hrát i se šnekem. Dnes jsem je nachytal, jak krouží kolem listu a štouchají do šneka. Nějak se jim ho povedlo sundat a protože byl v hlavním proudu filtrace, tak ho proud doslova odpálkoval na druhou stranu akvária. Jedná se o jednoho šneka s odlišným zbarvením krunýře, který miluje létání v proudu. Není dne, aby se nepustil a nenechal sebou mlátit a unášet prouděním. A sumečci hurá za ním. Těch 5 minut co tam chudák lítal, se okolo něj točilo celé hejno. Zajímavý pohled, který skončil tak, že se do cesty připletl krunýřovec a celý kočovný cirkus se začal chovat jako „krunýřovec“ 🙂

Malá, ale úžasná ryba.