Stillova nemoc …

Hodit držku ze schodů není problém, pravý loket je na tom zle, levé zápěstí o nic lépe a já zase pajdám jako chrobák. Kolena, kyčle a zatuhlý krk. Tak se nám to dneska sešlo tak krásně, že padnul oblíbený hrneček na kávu.

Tělo bolí nejen nemocí, svaly jsou nateklé, ale ještě se dotluču na schodech. Naštěstí jsem letěl čumákem napřed natloukl si lehce jen žebra 🙂

P.S.: Jo, začíná mě to srát, lepší se to, ale žádný zázrak rychlosti to opravdu není.

Stabilizace – dějství druhé

Stabilizace akvária po dlouhé nepřítomnosti ubíhá správnou cestou, antagonismus ustupuje a rostliny se velice pomalu vrací k normálnímu stavu, včetně projevů fotosyntézy s jemnými bublinkami kyslíku ve sloupci táhnoucího se od listu k hladině.

Denně akvárium sleduji, výhoda dlouhodobé nemoci spočítá v dostatku času a udržování se v klidové pozici, jak jen to jde. Obden provádím nejdůležitější testy parametrů vody ve snaze vybalancovat doplňkové hnojení chybějících prvků a samozřejmě sleduji i „druhořadé“ jako jsou dusičnany a amoniak. Druhořadé pouze pro tentokrát, samozřejmě že koncentrace N02 + NH4 zůstává zásadní a nezměřitelná, jinak by nastaly problémy pro veškerý život v akváriu.  

Ustálil jsem se na kapkových testech Sera a JBL, protože mi přijdou nejspolehlivější a nejpřesnější, ačkoliv jako každý kapkový test, měření zůstane pouze hrubě orientační a každá šarže testu se trošku liší. Respektive jednou za čas nechám udělat laboratorní měření a získám tím přehled o přesnosti kapkových testů a tím získám více informací pro určení hladiny např.: draslíku apod. Hodí se si nechat udělat jednou za čas skutečné laboratorní měření, protože člověk získá velmi dobrou představu o hodnotách v akváriu a dokáže si lépe poradit při nenadálém problémy s tím či oním prvkem.

K čemu jsem se zatím nedokopal je použití tekutého uhlíku Seachem Flourish Excel, nikoliv prostě proto, že bych měl strach z následků, ale prostě proto, že akvárium není plně stabilizované a nechci ho ještě více rozhodit. Samozřejmě se Staghorn drží, ale pomalu a postupně ustupuje. Zejména z rostlin. Na kořenech a šutrech ho ještě musím vydrbat kartáčem. Jinak tekutý uhlík aplikuji na konkrétní místo injekční stříkačkou (vypnutí filtrace a pohybu vody), které řasu spálí na červený chlup, který s chutí vyžerou šneci. Funguje to, už jsem to dělal a prostě čekám na stabilizaci, než Staghorn zlikviduji tekutým uhlíkem.

Parmička čtyřpruhá (Puntigrus tetrazona) …

Zážitků s těmito neunavitelnými plavci, zápasníky a vůbec jejich svéráznou živelností, disponuje každý akvarista. Nejsem výjimkou, i když ty moje jsou „prý mimo tabulky“. Neuplyne ani minuta, kdy by v akváriu neprobíhala minimálně jedna honička, zpravidla dvě až tři současně v různých částech a více aktérů. Samozřejmě parmičky se vyznačují svébytným soubojem, tedy tancování v kruhu, který probíhá už tradičně kdekoliv, zejména pak mezi nejkřehčími rostlinami. Oblíbený je zejména pupečník, který se akvaristé snaží kultivovat, usměrňovat a tvarovat na kořeny, kameny a dalšími rostlinami. Péče a píle odmění svým soubojem, ve kterém nehledí na okolí a zdemolují prakticky vše, zejména v mém případě trpí bujarý a kultivovaný pupečník. Skutečná demolice nastává, když jim do houště pupečníku zdrhne červík (larvy komárů, žábronožka solná), to se místo dvou nahrne do inkriminovaného místa celé hejno a bude hledat tak dlouho, dokud červík neskončí v žaludku. S přehledem zdemolují rotaly i pupečník. Asi proto, aby skimmer nezahálel.

  1. Jsou velice plaché a citlivé na světlo, dávají přednost nižší intenzitě a dlouho jim trvá, než si zvyknou na postupné rozednívání a stmívání
  2. Potřebují odpočinkovou zónu, mezi kořeny, kameny a krytím rostlin, kde odpočívají zavěšené hlavou dolů (typické chování)
  3. Nezáleží kolik jich máte, spolehlivě se oškubou a zredukují. Ze 40 mi jich zbylo 32 za 8 měsíců. Jen jedna jediná skončila život tak, že zajela do dropcheckeru. Dodnes je záhadou, jak se tam dokázala dostat.
  4. Těšíte se na dlouho očekávané krevety? Parmičky také, protože se z nich stane oběd a při hledání chutného oběda ještě zdemolují všechny rostliny a mech ukrývající krevety
  5. Čím větší teritoriální a agresivní divočák, tím rychleji skončí oškubaný bez ploutví a nezbyde nic jiného, než se smířit se ztrátou ryby
  6. Jsou to mrchy vybíravé. S průmyslovým krmivem (Hikari, Tetra, Sera, …) se příliš neobtěžují, s mraženým krmivem taktéž, ale jakmile do akvária vložíte živé červíky, do 5 vteřin jsou těsně pod hladinou a žravé šílenství začíná.
  7. Při žravém šílenství padají na dno jemné šupiny, jistota, že se potlučou mezi sebou
  8. Minimálně hodinu po skončení krmení živou havětí budou hledat dezertující havěť po celém akváriu
  9. S větším počtem se mydlí už jen mezi sebou.
  10. Když chcete nějakou rybu vylovit, zaručeně o tom ví a už jí v rostlinách nenajdete
  11. Na odlov divočáků neplatí ani noc a baterka, bez ohledu na to, jak jsou ostatní „zblblé“, konkrétní ryba tuší a zdrhá i tak
  12. Mechovky jsou podstatně háklivější na cokoliv, třeba bouchnutí dvěří
  13. Jediné s čím se snesou jsou pancéřníčci u dna, zbytek skončí jako oškubaná ponorka

Stabilizace ekologie akvária

Velice dlouhá doba delegované péče o akvárium byla nezbytná, avšak nevyžádané překrmování nikoliv. Ke kalamitě řasy Staghorn přispěla i skutečnost, že akvárium jelo 4-5 dní bez dávkování plynného CO2, neboť došla primární láhev se sekundární byla připojena až následující sobotu, kdy na akvárium vlítla delegovaná osoba. Překrmování, automatické dávkování hnojiv a samozřejmě velice silné osvětlení. Jinak to dopadnout nemohlo a Staghorn byl doslova všude. Od techniky u hladiny až po poslední zrnko substrátu. Prázdní láhev nebyla jedinou příčinou, nebudu jmenovat, ale při pokus o vylovení umírající parmičky (oškubané všechny ploutve – jak jinak, že?) se povedlo síťkou nevyžádanému krmiči zachytit kořen a vytáhnout ho ze dna. Všechny živiny uložené ve svrchním substrátu, včetně deritu se uvolnili do vodního sloupce. Jak se ho tam snažili zasadit, tak ještě projeli do zásobního substrátu a neštěstí bylo dokonáno. Vytažení kořene, odkalení dna, úprava substrátu a opětovné ukotvení muselo den počkat, zkrátka dříve nemohl. Dílo zkázy bylo dokonáno a nic s tím už nenadělám. Opomenutí zkontrolovat tlak v láhvi (vždy je přítomná plná sekundární láhev) na tom mělo svůj malý podíl. I tak mohu být rád za péči a nic mi nepochcípalo, tedy kromě dvou oškubaných parmiček. Proč se neustále celé 36členné hejno neustále prohání, mydlí a oškubává mi zůstává záhadou, ale to jsou prostě parmičky. Vlastně ještě pokus s krevetami se nakonec ukázal jako velmi drahý a luxusní oběd pro parmičky čtyřpruhé. Nemá smysl nadávat, konečně se akváriu mohu věnovat v přítomnosti a vlastníma rukama. Nic lepšího jsem si nemohl přát, člověk se učí a péče o akvárium mi zpestří monotónní dny se Stillovou nemocí.

První, co jsem musel udělat bylo vyměnit 75% vody a následný týden jsem každý den měnil 30% vody ve snaze co nejrychleji stabilizovat akvárium. Aby mělo vůbec smysl se Stagnornem bojovat, bylo nezbytné provést odkalení dna, což jde opravdu snadno, protože v jedné ruce člověk drží francouzskou hůl a ve druhé bojuje s odkalovačem. Zdravotní stav přímo volá po usnadnění si života a naviják na hadici s kolečky, připojené čerpadlo s ovládáním a napojení na odkalovací, vypouštěcí i napouštěcí soupravu zkrátka ušetří hodně nepříjemné bolesti a pohybu. Jinak to nejde, člověk sice musí něco udělat, ale tělo každým pohybem trpí a usnadnění je tedy na místě. Výměna láhve a dávkování CO2 nezbytností, stejně tak odstavení hnojení a celková úprava metodiky hnojení, včetně hnojiva.  To je základ, bez kterého nemá smysl se Staghornem začít bojovat.

Základ by tedy byl a nyní nastává čas na mechanické odstranění, co tělo dovolí a jít na to Staghorn s osvědčeným zabijákem v podobě tekutého uhlíku (Seachem Flourish Excel) zatím odkládám, protože akvárium se stabilizuje v rozsahu 3-4 týdnů a nadělal bych více škody. Problémem je naše velice měkká voda s minimem vápníku, hořčíku a dalších minerálů. S tím je třeba počítat, a tak k tomu přistupovat, protože reverzní osmózu nechci a vodu zkrátka nezměním.

Změnil jsem i hnojivo, z osvědčeného Raraj Bioflor Master, Makron NPK, Nitrate Green jsem prozatím přešel na Profiplants Complete Free, tedy bezfosfátové hnojivo a deficit dusičnanů doplňuji hnojivem Profiplants N Plus. Nezbytné bylo začít přidávat zlehka vápník a hořčík a zvýšit lehce tvrdost vody.

  • Denně 25 ml Profiplants N Plus
  • Denně 4 ml Profiplants Complete Free
  • Týdne 25 ml Profiplants Complete Free po výměně vody
  • Týdně 8 g Seachem Equilibrium

Takto pojedu minimálně ještě týden, možná dva, než se celková situace stabilizuje natolik, že si budu moci sednout a rozmyslet si další postup. Dobré je, že Staghorn opravdu ustupuje, rostliny rostou a celá situace se začala po dvou týdnech lepšit.

Samozřejmě musím dosázet kobercové rostliny, neboť všech 5 mřížek Monte Carlo prakticky skončilo ve skimmeru. Banda hladových buldozerů a šťouralů se o to postarala. Už mám objednané bahničky s většími kořínky a snad se uchytí, aniž by je houf pancéřníčků vybagroval.