HP EliteBook 820 … aneb spojení se světem

Patřím mezi živočichy, kteří s lehkým úsměvem přehlížejí výrobky plné kompromisu a nekvality … přeneseno do světa lidského, s otcem jsme se nikdy neshodneme. Vlastně s mnoho lidmi se v tomto směru neshodnu, avšak já se vždy držel své zásady a opět se prokázala platnost.

O čem to vlastně mluvím? Inu mluvím o HP EliteBook v plné polní výbavě, který mi usnadňuje život každý den, včetně aktuálního pobytu v nemocnici. Vlastně jsem nikdy nechtěl psát články na mobilní počítače, nebo počítače vůbec, protože mě to zkrátka nikdy neoslovovalo a vybíral jsem si vždy jen podle sebe na míru, tedy tak, aby to vyhovovalo zejména mě osobně.

V čem je vlastně ten 12palcový prcek tak extra, že se vyplatí za něj opravdu zaplatit nikoliv právě lidovou částku. Celé tajemství se skrývá v kovovém rámu, pantů (slitina), odolnosti těla a nekompromisního zpracování. Vše pevné, přitom lehké a odolné. Jak by ne, když jde o nejvyšší pracovní řadu mobilních počítačů. Tenhle špunt hravě zastane práci stolního počítače kdekoliv a kdykoliv, stejně tak se na pracovním stole zkrátka nacvakne do dokovacího konektoru a jede se v režimu stolního počítače, se vším ergonomickým komfortem. Druhou vlastností jsou funkce a vychytané detaily, které u HP dlouhodobě ladí a Elitebook jsou na tom dobře již v době uvedení. Osobně jsem si zamiloval integrované nástroje pro přihlašování, šifrování a usnadnění, aniž by byl dotčen komfort uživatele. Bezpečné a elegantní.

Pro mě jsou jeho přednosti v klávesnici, která pravda také prochází trendem kastrací a nahrazování, avšak na rozdíl od konkurence, zde se stále nachází všechny důležité klávesy, a dokonce i zástupný numerický blok. Neméně důležité je i vybavení, včetně integrovaného modemu pro mobilní připojení, standardní rozhraní s možností použití přímých převodníků rozhraní, což je důležité, protože potom takové rozhraní nehoníte přes několik externích čipů. Privátní filtr proti čumilům, matný panel s příjemným rozsahem jasu, který se nechá číst i na přímém slunci, tiché, a přesto účinné chlazení a samozřejmě plně integrované bezpečnostní funkce, které EliteBook promění v drahé stříbrné těžítko. Přiznám se, že velice dlouho jsem ignoroval podsvícené klávesnice, ale jak jsem zjistil, někdy se prostě hodí i podsvícená klávesnice a pokud píšete všemi deseti prsty bez neustálého nahlížení na klávesnici, oceníte i „blokové oddělení“, hmatovou odezvu, … vlastně vše, co se dnes už nenosí. Smutné, ale tak to prostě je. Přednosti nejsou zkrátka a dobře po každého, ačkoliv přes 10 hodin na baterii musí ocenit každý. Dá to, ale budete se trochu krotit.

Protože jde o 12palcové provedení, je antireflexní IPS panel poněkud jemný a systém doporučuje zvětšení 125 % pro lepší čitelnost. Myslím, že tak to mají všichni, nebo alespoň většina panelů s rozlišením 1920 x 1080 pixelů. Panel je to fajn, dostatečně jemný, barevné podání není vůbec špatné a na svou třídu opravdu ničím neurazí. Možná by mohlo HP ještě trochu přidat na podsvícení, ale to už je drobnost. Tak jak tak, panel zůstává čitelným i pod přímým zdrojem světla, tedy ani slunce ho nerozhodí. Chlazení se povedlo, při nenáročné činnosti se chladí pasivně a ani při chodu není přehnaně hlučný.  

Otázku vyplatí/nevyplatí si musí každý vyřešit sám, realita je prostě taková, že Elitebook představuje špičkovou konstrukci, která se nerozpadne při prvním závanu větru. Není problém vyměnit baterii, SSD disk, nebo přikoupit operační paměť. Vše důležité je přítomno, včetně modemu (SIM), WIFI, čtečky paměťových karech, čtečky čipových karet (eObčanka) apod. Prostě všechno, co může člověk opravdu potřebovat a dále nechybí USB/USB-C, RJ45 Display Port, VGA … když se to všechno spojí s 256 GB diskem (SSD), 16 GB operační paměti a mobilním CoreI5 procesorem, je na nějaký ten pátek prostě vystaráno, pokud na tom nechcete stříhat video apod.

Nenahradí pracovní stanici s výkonným procesorem, profesionální grafickou kartou a také nezastane funkci herního počítače, ale ve všem ostatním se dokáže chovat jako plnohodnotný stolní počítač. Spojení mobilního a stolního počítače v jednom balení, pravda na stůl je potřeba dokoupit dokovací stanici, monitor(y), klávesnici atd.

Tak nám Buldra odvezla rychlá

Inu to malé svrbící něco, čemuž Buldrova teorie pozornosti nepřipisuje ani váhu myšího prdu, se ve své milé roztomilé zákeřnosti transformovalo do něčeho, co si vyžadovalo menší projížďkovou akci v „Rychlé“ a efektivního zásahu místních hasičů, kteří se s maskou dostali k Buldrovi nejdříve. Budiž díky všem zúčastněným, ale nezúčastněním za pomoc, protože být přítomen pes, dopadlo by to pro okolí hodně zle.

Ve čtvrtek to vypadlo ráno dobře, komu by se s tím chtělo marodit, a tak jsem se nechal uschopnit a chystal se napochodovat do práce. Naneštěstí se již odpoledne začalo něco dít se svaly a chůzí, jako by každý sval otékal a bolel. Celé to vyvrcholilo večer, když každý sval v těle, včetně bránice začali postihovat intenzivní křeče.

Ihned po příjezdu na urgentní příjem začalo zkoumání, co se s tělem děje. Nejen základní odběry krve, ale i například CT. Prakticky do hodiny bylo rozhodnuto, tedy čas a dění jsem upřímně moc nevnímal, umístění na infekční oddělení a následné vyšetření identifikovaných zánětů. Tělo prostě ještě nedokázalo pracovat a rozhodnutí o lumbální punkci bylo přinejmenším dost komplikované, protože vlastní silou jsem se nebyl schopen ani pohnout a každý dotek byl něco jako prošít si botu hřebíkem. Inu první dvě kola lékaři vzdali, ani přes opakované vpichy se jim z mé páteře ropu dostat nepovedlo. Další tři kola byla na pořadu dne již v pátek, nakonec se to povedlo až po obědě, kdy konečně našla lékařka, co tolik potřebovala. Za sebe říkám, že jediné, co bolelo bylo držení mého křečemi zkrouceného těla na místě, propínání apod. Jakmile to povolilo a tělo bylo možné ovládat vlastní vůlí, nic to není, vlastně drát pod nehet bolí podstatně více. Horší je zůstat v klidu dalších 24 hodin, protože vám seberou polštář a člověk musí ležet, aby ho nebolela hlava. Nebudeme si nic nalhávat, jakmile zavřeli dveře, už jsem se kroutil jak jsem chtěl. Na nějakou další bolest už jsem nebral ohledy, nic horšího se stát nemohlo a když bolí celý člověk, tak bolí celý člověk. O tom, že můj práh bolesti leží úplně jinde jsem si něco poslechl.

Horší je, že po všech testech, odběrech a vyšetření stále nevědí, co se to s mým tělem děje a proč jsem neustále na extrémních hodnotách protizánětlivých látek. Zítra budou zkoumat tu poslední věc, kterou zatím nikdo nenapíchl a neprohledal, celý trakční systém a uvidím, co z toho vzejde, protože občas mám pocit, že přešlapujeme v kruhu a začínám na sobě pozorovat jistou míru frustrace. Není se čemu divit, nejistota není příliš příjemnou.

Nemocnice je celkem příjemná, respektive se snaží udělat příjemné prostředí, sestry i lékaři jsou ochotní, vybavení dobré, ale jen tu chybí WIFI připojení. Prostě se musím připojovat prostřednictvím mobilního hotspotu (v pokoji je samozřejmě televize, kterou nesnáším) prostřednictvím T-mobile, aktuálně jsem za jeho letní akci hodně rád. Co mi pije krev je prostě jídlo, chápu omezení, ale třeba ta sekaná z rozlepeného papíru byla něco nezstravitelného a motivace jíst nemocniční stravu mi přestává stačit. Bože jak já bych si dal něco čerstvého, něco z masa, něco ze skutečné zeleniny, … a hlavně po týdnu konečně šálek kávy v klidu a cigaretu .)