Trocha problémů neuškodí, minimálně udržuje v pozornosti a pochybnostech nad učiněnými rozhodnutím. Patřím do skupiny vášnivých pozorovatelů, ano miluji kávu v klidu a dlouhé pozorování vlastního akvária, které se pro všechny případy fotím a pravidelně porovnávám s předešlým týdnem či měsícem. Setrvačnost roste s velikostí akvária a některé změnu vyžadují čas. Vlastně i proto si člověk pořizuje akvárium. Večerní kochání se nad zelení a čilým životem uklidňuje.
Začínám pozorovat nedostatky růstu a rozrůstání se u rostlin čeledi Cryptocoryne. Zdravé, svěže vybarvené ovšem tempo rozrůstání se ani náznakem nepřibližuje očekávání. Přímé srovnání s vodou stejných parametrů nevyznívá příliš optimisticky. V malé 54 litrové nádrži bují rostliny čeledi Cryptocoryne zběsilým tempem, nejen obnovou po prostřihu, ale také v tendenci zabírat prostor a vytlačovat ostatní rostliny. Ačkoliv jde o 2–3 hodiny práce každý týden, růst nepolevuje ani třetím rokem (Sera Floredepot + Sera štěrk) bez nutnosti doplňování živin přímo do dna. Hnojení opět shodné, samozřejmě s úpravami dávkování, taktéž sondou řízené dávkování CO2 a velice intenzivní LED osvětlení.
Neblahé tušení se začíná projevovat. Kdo by si pomyslel, že „Staré dno“ bylo chybou, ačkoliv samotné vzdušné Volcano by mělo pohybem vody stáhnout část živin z tekutého hnojiva přímo do dna bez nutnosti dalšího přihnojování. Osm měsíců po napuštění se myšlenka chyby stále více vkrádá do myšlenkových pochodu a přemýšlení, proč to nejede na plný plyn. Ostatním druhům rostlinám se daří, zběsile rostou a hustě zarůstají. Takový pupečník se prodírá skrze ostatní rostliny a dostat ho ven zabere zbytek sobotního odpoledne. Se zásobním substrátem v tomto okamžiku nic neudělám, protože bez vypuštění a kompletní změny dna to zkrátka nejde. Ani po částech, neboť není opatřeno síťkou/tkaninou. Další problém tkví v dočasném ubytování ryb a návratu zpět. Karanténní je pro parmičky příliš malé, do malého je dát také nemůžu. K tomu je potřeba počítat minimálně s měsíčním záběhem „opravené“ nádrže.
Dno je velice členité, mezery mezi kořeny a kameny úzké, a právě tam potřebuji dostat hnojivo, přímo pod kořeny rostlin, kde se výška svrchního substrátu pohybu v rozmezí 80–100 mm a místa na rozdávání není. Sklon kamenů, kořenů a výška vodního sloupce situaci neulehčí, s hnojícími kuličkami jen tak nepochodím, příliš velké a kořeny husté, pinzetou, ba ani aplikace přes upravený válec injekční stříkačky nepřipadá v úvahu. Jedinou možností zůstávají hnojící tyčinky a aplikované „nacpávačem“, o který se mohu opřít a protlačit na požadované místo ve správné hloubce. Několikrát se mi stalo, že se Bivoj dostal zázračně ven a nastalý zákal způsobil kalamitu. S kuličkami Bivoj pozitivní zkušenosti nejsou, ale abych byl objektivní, asi záleží i na šaržích. Někomu se začínají rozpadat a kalit při prvním kontaktu s vodou, druhému krásně drží i po procpání do dna. Tak či onak, cokoliv většího použít nelze.
Hotový nacpávač jsem našel na trhu jediný, od společnosti ADA s prémiovou cenou 2000 Kč a pouze pro jejich hnojiva, které moc v oblibě nemám. Stejně špičkovou kvalitu nacházím za třetinu ceny, a to jsem člověk, který v kvalitě a spolehlivosti celoživotně přistupuje bez kompromisů. Rozdíl je v tom, že nedostanu luxusní krabičku, propagovanou na každém workshopu, bez velkého marketingového humbuku okolo. Zkrátka ve složení a efektivitě rozdíl není, v ceně bohužel ano. I když momentálně toho moc neudělám a projevy nemoci přichází rychle a nečekaně, vyrobit si vlastní „nacpávačku“ byla hračka, která nestála nakonec ani korunu. Vzpomněl jsem si na staré trubičky z hydraulického systému, o odolnosti a materiálu není pochyb. Něco to vydrží, stejně tak 4 mm kulatina z nerezové oceli, kterou jsem našel v dílně a za oběť padla jedna stará plastová bedna. Stačilo odříznou madlo rukojeti s následným provrtáním pro pohodlné zasunutí tyčinky do dna. Pasuje perfektně a trocha akvaristické vazelíny s malým gumovým těsněním ze zapalovače pohyb usnadní. Odříznout 600 mm s obroušením nezabere ani 5 minut, vytočit závity na trubičce i kulatině, opět práce na 15 minut a nasadit madlo zajištěné podložkami a matkami je prkotina. Na kulatinu jsem si udělal závit podstatně delší, nejen pro nasazení hlavice pro pohodlnější vytlačení tyčinky, ale také jako jednoduchý stavitelný doraz pomocí obyčejné křídlové matky.
Chvilka přemýšlení nad funkcí a trocha představivost se vyplatí. Praktické bylo si odměřit vzdálenosti po 1 cm a udělat si na trubičce takový orientační metr, i když cit nezastoupí, představu o skutečné hloubce substrátu si člověk udělá. Drobnost, která se může hodit a člověk by měl věnovat chvilku přemýšlení i představě, jak se s takovou věci bude pracovat, jaké problémy ho čekají a nemusí po vyrobení nic upravovat, nebo měnit. Výhodou vlastního řešení není jen cena, ale také rozměry 650 mm znamenají, že si člověk nezmáchá ruce a může pohodlně napichovat dno i s vyšším vodním sloupcem. Další výhodu vidím v univerzálnosti, protože rozměry nejsou pro jeden konkrétní typ tyčinek jednoho výrobce, ale univerzální a použitelné pro více výrobců. Hodí se, pokud člověk zkouší, kombinuje, nebo jen experimentuje s dalšími druhy/výrobci hnojiva. EasyLife, Tetra, Sera, … nacpete tam cokoliv s díky pevnosti materiálu proniká i přes těžký a slehlý štěrk. U Volcano to nehrozí, ale u Sera už ano, zejména, pokud je prolezlý kořeny.