Fungování s Dinem (pozn. štěně zlatého retrívra se zanedbanou rannou socializací a velice slabou povahou) se postupně stabilizuje, prohlubujeme neustále vazbu a snažíme se dohnat právě období ranné socializace. Nepovede se nám to, se štěstím na 70 % a to si budeme společně pískat.
Bez vazby to nejde, vazba je základ naprosto všeho a postupně ve mně vidí pilíř, kde se cítí v bezpečí a jistotě. Není to stoprocentní a nikdy asi ani nebude. Pro obraznost to znamená např.: hlučný podnět v neznámém prostředí, kdy Dino leknutím zpanikaří. Normálně pes by se sotva ohlédl, kdežto Dino leknutím zpanikaří a v ten okamžik se stává zcela neovladatelným a nereaguje. Vyšší nervová soustava psa – pokud pes reaguje na silný podnět, potřebujete ještě silnější podnět, který ho z vyhodí a stane se opět ovladatelným (reagujícím). Tady to nefunguje, vlastně na kombinace absence ranné socializace a slabé povahy nefunguje nic, neexistuje ani „návod“. Všechno se musí upravovat, velice citlivě po malých krůčcích zkoušet a „obrušovat hrany“.
Nikdy se na něj nesmí přitlačit (s citem), v ničem a nikdy. Okamžiky, kdybych ho nejraději přerazil zkrátka musím polknout, aniž bych na sobě dal znát naštvanost či frustraci. Okamžitě by to znamenalo minimálně 20 kroků zpět. A že takových situací bude čím dál více, protože brzy dojde do puberty a bude aktivně zkoušet, co všechno mu projde. Počítám s tím, že doženeme-li částečně vazbu, poté teprve mohu odstraňovat neduhy získané pubertou.
Ale abych byl pozitivní, dělá mi radost. Už se začíná chovat jako pes – všichni jsou mu dobrý, pokud není pán doma, S pánem na všechny ostatní z vysoka kašle. Miluje přetahování, ideální možnost zneužít jeho slabost pro přetahování a mastit mu sebevědomí, protože při jeho vítězných kolečkách a machrování s ním trénuji (vychovávám a usměrňuji), aniž by si to uvědomoval. Další oblíbenou aktivitou zůstává česání, jakkoliv má problém s doteky neznámých předmětů, při česání ho lze postupně obrušovat např.: ručník, tedy zvykání si na údržbu (… jak se utře a vyčeše, při první příležitosti mi vyletí, zmokne a můžeme pokračovat). Základní povely „ke mně“, „sedni“, „lehni“ … už se naučil, nyní je na mě, abych věděl, kdy smím/nesmím povel vydat, aby byl důsledně a nenásilně splněn. Musí sám od sebe, jinak to nebude fungovat (obecná pozitivní metoda výcviku psů), u Dina prostě nelze přinutit, natož se o to pokoušet.
Demolice – ta vůbec nejoblíbenější činnost. Jakkoliv se dříve bál např.: nové hračky v podobně kvákající kačeny s praskajícím krkem. Koupil jsem mu novou kačenu (Kong) a vydržela 15 vteřin. Suverénním způsobem na tu kačenu po vybalení vlítnul, stisknul praskající krk, zatřepal a rozpáral. Legrace 15 vteřin za 500 Kč.
Dino zloděj – ukradne naprosto cokoliv, odložit si odlamovací nůž, vrták, šroubek, rukavici, … než se stačím otočit, už maže demonstrativně i s trofejí. V jádru takový dobrosrdečný rošťák, myslí otevřený k libovolné lumpárně, přesto svázán povahou.
Doufám, že moje zkušenosti a cenné rady povedou k vytouženému výsledku, kterým bude fungující spokojený Dino.