Nepokládám si otázku který, nýbrž ze kterých vlastností bude nutno slevit, abych měl alespoň možnost si vůbec nějaký notebook koupit. Notebook pro mě znamená přenosný nástroj v robustním, přesto lehkém provedení, u kterého je ideální velikost 12“. Důvodů proč právě 12“ nacházím více, ačkoliv nejdůležitějšími jsou mobilita a ergonomie používání. Cokoliv menšího znamená ztrátu komfortu použití (s rozlišením 1920 x 1080 px při 125 % zvětšení) a cokoliv většího zase ústup mobilitě. Zkrátka 12“ je naprosto ideální velikost.
Společně s rozměry hledím i na použité materiály, konstrukční řešení a zpracování, ze kterého neslevím. Příkladem budiž celokovové provedení řady Elitebook, které jsou pevné, vysoce odolné a přitom lehké. Obsahují netradiční řešení jako povrch z leptaného skla (touchpad), které tak neklouže a současně zvyšuje odolnost proti poškrábání. Panty, tělo i klávesnice jsou natolik pevné a robustní, že ani při silnějším zatlačení se nic neprohýbá a neohýbá. Elitebook jsou nejvyšší řadou pracovních notebooků (nejsou to mobilní pracovní stanice), které jsou navržené pro přenášení, odolnost a nesmí chybět konektorová výbava, účinné chlazení apod.
Za naprostou nutnost považuji dokování a velice těžce koušu ústup od proprietárních dokovacích stanic, které sloužili naprosto dokonale, elegantně a místo toho přišla debilita jménem USB-C = univerzální a k ničemu. Se starým přístupem stačilo notebook zaklapnout, zapnout prostým tlačítkem a z mobility se stalo plně komfortní a ergonomické prostředí. Neexistovali problémy s přepínám (KVM), kde prováděná úloha spadla a notebook se přepnul do úsporného režimu. Vlastně ani neexistovalo jako blbec otvírat víko, aby se notebook musel spustit. Ano, sice se to lepší, ale USB-C je tím nejpitomějším možným řešením ze všech pitomých řešení. Osobně tomu říkám Kretén-C demence. Jistě, USB má mnoho výhod, ale zcela se tím zabíjí elegance použití dokovací stanice, kde jen přenáším mezi stoly. Už z vlastní podstaty je USB (I/O) nepříliš šťastným řešením.
Klávesnice … opět naprostá tragédie. Klávesy mají tzv. SCAN CODE a s tím je třeba počítat, protože různé terminály (průmyslové) zkrátka vyžadují stisknout tu správnou klávesu a 1 na numerické klávesnici (zástupný numerický blok) není to samé, jako zmáčknout 1. Zástupný numerický blok jsem už nakousl a zmíním dedikované klávesy jako Insert, Delete, End, … opět krok zpět. Doby, kdy ThinkPad znamenal dokonalou klávesnici např.: X200 je pryč, proto Lenovo se svou parodií na klávesnici automaticky vyřazuji. Možnost emulace sice existuje, avšak pouze v některých výjimečných případech, nikoliv jako spolehlivé a plně funkční řešení. I kdyby na kráse vyrobilo Lenovo ten nejlepší notebook na světě, dokud nevrátí klávesnici na úroveň X200, nemá sebemenší smysl o této značce uvažovat.
Zabezpečení s maximální integrací bezpečnostních prvků v elegantním provedení, opět použiji příklad s HP Protect Tools, které umí odemykat zašifrované disky, načíst uložené klíče v TPM, připojit VPN a samozřejmě i automatické přihlášení. Dále nechybí možnost kombinace hesla, biometriky a tokenu. Co více si přát než kombinované více prvkové maximální zabezpečení, plně kompatibilní s doménovým řadičem Windows Server ADDS, včetně použití doplňkového tokenu (Yubikey). V případě zabezpečení praktikuji „pesimistický přístup“ a nevidím důvod nepoužívat maximální zabezpečení dat, zejména když je to tak elegantně vyřešené a neotravuje uživatele.
V podstatě neřeším výkon procesoru, každý mobilní procesor na úrovni Core i5 mi v kombinaci s 16 GB operační paměti vlastně úplně stačí i pro úlohy, které dělám tzv. na stole a nečekám od toho výkon certifikované pracovní stanice, která bude přepočítávat náročné úlohy, zobrazovat detaily jednotlivých konstrukčních prvků (grafická primitiva) atd. Ne, to je mi vlastně úplně jedno a dám přednost nízké teplotě s minimální spotřebou tak, aby notebook vydržel 10 hodin na baterii při méně náročné činnosti. Pravděpodobně bych šel do kombinace 2x 16 GB SO-DIMM a FDE 512 GB SSD, ale vystačil bych si i 16 GB a 256 GB diskem. Nemám rád RAM pájené přímo na desku, sice chápu, že sloty komplikují konstrukci a mají teoretický dopad na výkon, přesto vyměnitelnost pamětí (doplnění), stejně jako disku a baterie pokládám za velice příjemný bonus.
Na přesnost barev u LCD panelu nehraju, naopak ocením matný povrch, antireflexní úpravu a vyšší svítivost (400 cd/m2) s rozlišením 1920 x 1080 pixelů (používám 125 % zvětšení), což je optimální hodnota a nepotřebuji nějakou extra přesnost barev, protože k tomu mám stolní monitory. Proč také, když vlastní panel používám v terénu, což je vlastně smyslem malých notebook.
Nesmím zapomenout na servis, tedy 3-5 let opravy na místě, tedy dlouhodobý standard v této třídě. Na sériové rozhraní RS232, mechanické přepínače a indikační diody jsem rezignoval už dávno.